Mezinárodní výstava v Grazu

(08.03.2008)
 

 

Jednoho dne jsme se Katka, já a Petra domluvily, že vyrazíme společně za hranice všedních dní a užijeme si „pořádnou“ výstavu. Volba padla na rakouský Graz.

Přestože jsme měli díky Petře navigaci a Miloš věřil svému a mému řidičskému umění, tak jsme vyrazili poměrně časně – v sobotu v 0,00 hodin . Díky tomu nás Alpy přivítaly ve velmi časných ranních hodinách a to zamračenou oblohou s deštěm, větrem a zimou.

Dojezd do Grazu byl hladký, výstaviště jsme bez problémů našli  - díky Petro a díky Miloši . Psi už nespali a těšili se na pořádné proběhnutí. To ještě netušili, co je čeká. Petra Gasovi moc nevěřila (však jí dal co proto a ukázal, co v něm vězí ), a tak ještě přemýšlela, jak ho co nejlépe motivovat a přesvědčit (nakonec stačilo vzít si buřtík a bylo to )

Na výstavišti stavěli další krásnou obrovskou halu a připravené měli krásné dřevěné vazníky. Chtěli jsme jich pár vzít Richardovi do Rybník, ale bohužel….. do kufru se nám nevešly a pro jízdu na střeše jsme nenašli červený praporek a tak jsme je tam nechali

Hned  za centrálním vchodem za veterinární prohlídkou na návštěvníky čekal velký rozpis ve které hale je jaké plemeno včetně rozmístění kruhů. Tato navigace byla velice příjemná, člověk hned věděl kam má jít a nemusel všechno pracně hledat v katalogu.

Poté co jsme „vybalili“ naše miláčky a připravili jim jejich obvyklé pohodlí a luxus nastal čas na chvíli odpočinku.

Já jsem pekla masové šátečky, které evidentně všem chutnaly, protože zpět domů jsem dovezla jeden jediný . Katka připravila výborné tvarohové a povidlové buchty – specielně Kamei MOOOC chutnaly - bohužel z její krádeže buchet se fotografický záznam nedochoval. A Petra přivezla obložené rohlíky.

Pak jsme se ujaly prověřování stavu srsti našich psů a Miloš šel na průzkum okolí…

Samozřejmě až poté, co požádal Fency o svolení

Úžasný závěrečný kruh …. Krásná vkusná výzdoba, místa pro rozhodčí na podiu, připravené židle pro diváky kolem kruhu …. Nic podobného jsem ještě neviděla. Prostě paráda

Poháry  a kokardy pro bígly …

I stojánky pro umístění se bíglům povedly, vypadalo to velmi vesele a mile.

Pak Miloš objevil stánek se psí parádou …. Nestačili jsme se divit, když jsme to viděli na vlastní oči … vážně neuvěřitelné ….. jsem ráda že mám kerna a ne třeba čivavu …nebo kdo tohle vlastně nosí …

Přemlouvali jsme Miloše, ať Fency koupí tento obleček …. Že by s ní pak mohl chodit i do práce . Miloš se ale projevil jako naprostý lakomec a Fency obleček nekoupil

Za vítězství jí ale slíbil tento krásný obojek ….

No jo no, Fency nevyhrála a tak růžovoučký obojek se spoustou třpytivých kamínků nemá …..

Ani naše poháry ale nebyly vůbec k zahození. Navíc byly připravené v kruhu a každý pes se získaným titulem CACA ho obdržel přímo na místě. Za další místa se rozdávaly stužky odlišené barvou. Ceny za CACIB se vydávaly až odpoledne a za titul BOB se získávaly v závěrečném kruhu.

Čas ale neúprosně postupoval a bylo potřeba zušlechtit nejen psy …..

Ale i sebe

Navíc začali dojíždět další a další kerníci a tak bylo třeba se pozdravit, spřátelit a HLAVNĚ okouknout konkurenci

Někteří pejsci se nám líbili méně, jiní více, ale to jsou naše subjektivní názory, které se někdy shodly se závěrem rozhodčího, někdy ne. Inu, rozhodčí má vždy pravdu a navíc vidí i to, co my nevidíme . Většina ale byla s výsledkem spokojená a nikdo se nehádal. Atmoféra byla báječná.

Nakonec jsme se dočkali i pana rozhodčího. Pro nás – delegaci z Čech – byl až dosud neznámý, na rozdíl od paní Huber, se kterou jsme měli tu čest seznámit se na výstavě v Brně. Pan rozhodčí byl velice milý a sympatický muž v nejlepších letech, který při čekání na posuzování předvedl i pár tanečních kreací. Posuzoval korektně a velice pečlivě. Jeho posudky jsou podrobné a co oceňuji, velice objektivní.

No a jak to bývá zvykem, tak s příchodem rozhodčího nastal čas posledních finálních příprav. Před kerny bylo jen 11 psů a tak bylo skutečně na čase

Kenie nastupovala úplně poslední (ráda bych řekla to „nejlepší na konec“, ale nevyhrála …. ) a tak se na stolech ocitli nejdřív naši tři červenáčci

A pak už to začalo …. Jako první se předvedl mladý pes Rotriver´s Lycaste Jason – moc se mi líbil

Po něm následovala mezitřída psů – Gas Bohemia Enjoy a velice úspěšný německý pes Henry Eike vom Blumengrund. Pak šel pes ve třídě otevřené, jehož fotku použitelnou pro web bohužel nemáme.

Mladá fena Trumpington´s Ricola – velice elegantní zvířátko s poměrně dlouhým štíhlým krkem.

Mezitřída fen – Kamei se opět sešla se stejnými konkurentkami jako v Tullnu – Trumpington´s Ovomaltin a Hexi Rosi vom Blumengrund. A stejně jako v Tullnu skončila až za nimi – třetí …

A to přesto, že pana rozhodčího „hypnotizovala“ očima …. Marně, pohárek si neodnesla . Holt někdy pohled blondýnky nestačí a příště bude muset ukázat víc co v ní je .

Ve třídě otevřené se sešla Fency  a Fancy . Pro upřesnění Fency Bohemia Enjoy a Styrian Dream Fancy Fair.

A ve fenách šampionkách se předvedla Kenie – Fella Bohemia Enjoy.

Toto je závěrečný boj o CACIB fen. Titul si právem odnesla nádherná elegantní Ovomaltin.

Tak takhle se píší výsledky v zahraničí – na připravené a předtištěné tabule umístěné tak, aby každý viděl.

A protože bohužel nebylo na co čekat, cesta domů byla dlouhá a počasí nevlídné, vyjeli jsme směr ……

…. domů

Po cestě jsme si udělali přestávku na pořádnéprotáhnutí „polámaných“ kostí. Přece jen … do auta jsme naložili

dva trimovací stoly

klec

dvě látkové boudy

čtvero náhradních bot a převlečení pro nás

cca 5 kg jídla

batohy, tašky, misky, vodu, doklady …….

a v neposlední řadě

čtyři kerny

čtyři osoby

No, měl můj „dědeček automobil“ co dělat, aby ty Alpy zvládl, ale nehonili jsme ho a dojeli jsme

Fency se snažila přelouskat rakouské „smsky“, ale moc jí to nešlo …. Resp  netvářila se moc optimisticky

To Kenie se nějakým čtením nezdržovala a snažila se udržet celé „stádo“ kernů pohromadě … nakonec z bude ještě ovčácký pes

Jedinou „ovečku“ kterou chytla byla Kamei J … jako vždy …

Při tom všem lítání a běhání a venčení se holky tak zmazaly, že jedinou šancí jak je tam nenechat vzít zpět do auta bylo umýt je minerálkou … voda už došla

Ještě pečlivé sušení aby Katka a Petra neměly mokré kalhoty ….

…. a mohlo se znovu vyrazit na cestu ….

Cesta domů se vždycky zdá kratší, ale tentokrát jsme měli za sebou již cca 500 km a 30 hodin téměř bez spánku.

Ale už cestou jsme se cítili jako doma .

Při průjezdu Vídní jsme měli dost času na obdivování jejích krás . Někdo poznává svět z koňského hřbetu, někdo z průjezdů měst .

Při spatření Dunaje jsme si vzpomněli na Johana Strausse a jeho Valčík na krásném modrém Dunaji

Stihli jsme obdivovat i rakouské jmelí, ale protože zrovna nebyl čas vánoc, tak jsme na polibek pod jmelím nezastavovali

Radost nám udělaly navigační panely, na kterých jsme spatřili naše cílové město – PRAHA.

Náš zvěřinec se cestou dožadoval svačinky, ale jestli jim Petra dala, to skutečně nevím, byla jsem zcela zaneprázdněná provozem před námi.

Ale asi nic nedostali, protože Gas měl roupy, ale Kenie ho měla plné zuby a tak mu sdělila, aby jí „vlezl na záda“. Netušila ovšem, že to Gas vezme doslova

Těsně před hranicemi nás jinak spolehlivý TomTom vedl přes řeky, louky a pole ….. projeli jsme ale všechno …

…. A zdárně se dostali až k hranicím České republiky . Díky Shengenskému prostoru jsme projeli hranice bez jakéhokoliv zastavení. Přesto si myslím, že prázdné hraniční budky jsou smutné a pohraničníci tam prostě chybí

 

Dál už by následovali jen obrázky z naší České země a ty myslím znáte také. Projeli jsme Znojmo – na okurky jsme nenarazili, pak Jihlavu – tady je krásná ZOO, která určitě stojí za návštěvu no a pak nás čekal dojezd po D1. Naštěstí byla dnes bez nehod a tak jsme v klidu míru a bezpečí dorazili až do matičky Prahy.

Celou tuhle operaci jsme zvládli za 19 hodin

Bylo to krásné, nabilo nás to spoustou energie a plánů do dalších výstav.Výstavy nejsou jen o vyhrávání a soutěžení, jsou i o přátelství, pomoci a soudržnosti.