Kerní slezina  

(3.1.2009)

 

Ještě před koncem roku jsme se s kerními kamarády domluvili, že se někdy mezi svátky sejdeme a ještě před tím, než půjde Achilles do nové rodiny, že zkusíme celou jeho rodinu vyfotit .

Sešli jsme se u Jitky na chatě a společné kerní sleziny se zúčastnili :

Monty s Jitkou, Romanem a dětmi

Achilles, Kenie, Kamei a Que s Luckou a dětmi

Fency a Abygail s Milošem a Katkou

a Sam s Petrou.

Takže, pokud to shrnu, bylo nás tam celkem osm kernů a deset dvounožců .

 

Nejdřív jsme si samozřejmě museli vypít kafčo a popovídat si o svátcích, kernících a ... a tak .

Protože Kamei se chová jako "důležitá těhotná", přisvojuje si všechno jídlo, které je v dosahu, tak jsme jí zavřeli do obýváku, kde se mohla zklidnit a přijít na jiné myšlenky než jen jídlo, jídlo a jídlo . Očividně jí to vůbec nevadilo .

 

Que si pro změnu přivlastnila Romana a důvěrně si s ním špitala z ouška do ouška . Spokojení byli oba .

 

Dneska měla Kenie a Fency své čtvrté narozeniny - já jsem zapomněla na dáreček, ale Katka naštěstí ne a tak obě dostaly krásný poctivý špekáček a aby to ostatním nebylo líto, tak na zdraví oslavenkyň dostali všichni, včetně Achilla, páreček. Všem mooooc chutnalo - díky Katko .

No a když byly chlebíčky snědeny a kafíčko vypito, tak jsme šli venčit naše miláčky. Tentokrát šel s námi i Achilles - byla to jeho první procházka . Kenie byla z těch všech kamarádů venku tak zmatená a rozrušená, že si Achilla neustále hlídala a nevěděla koho má sníst dřív, aby jejímu miláčkovi neublížil

Pokud Kenie zrovna nehlídala Achilla, tak se věnovala chytání svého milovaného míčku . Kenie po porodu už celkem hezky zhubla. Zadní cecíky má ještě povolené, ale boky už má znatelné a myslím že ještě tak 0,5 kg a bude ve formě. Zato jí moc neroste srst. Doufám, že se to zlepší, jinak bude vypadat "velmi zvláštně" .

Snažili jsme se najít místo, kde bychom mohli všechny kerníky vyfotit. Po marných snahách posadit či položit naše miláčky na trávu nebo k plotu jsme se rozhodli pro jejich umístění na zcela zamrzlý bazén.

Oni si bazén našli vlastně sami, když tam jeden kerní zvědavec vyskočil . Líbilo se tam i Achillovi, protože ti velcí mu nemohli tak rychle utíkat

Naše snažení o jejich alespoň trošku použitelnou a fotogenickou kompozici se ale ukázalo jako téměř nemožné. Ač nás tam bylo dost, tak jsem měla chvílemi pocit, že se nám kerni množí pod rukama a mají schopnosti chobotnice nebo medůzy - vyklouzávali z jakéhokoliv sevření od kohokoliv . Prostě se mi nechtělo věřit, že je jich tam "JEN" osm

Nakonec se přece jen zadařilo a podařilo se nám poskládat je k sobě a rychle vyfotit .... lepší fotka prostě nevyšla. Ale Achilles má na ní celou svojí nejbližší rodinu :

zleva : teta Kamei, maminka Kenie, teta Fency, sestřenice Bibina, kamarád Sam (jediný nepříbuzný kerník na naší slezině ) tatínek Monty, babička Que a úplně vpravo je pidikerník - Achilles

Udržet se nám je podařilo skutečně jen na chvilku a pak začal ten pravý kerní šrumec

jako první prchla Kamei (štěňata - neštěňata) jen o špičku nosu před Kenie

následoval je Monty, pak Fency a Que

následovala je Bibina s velmi zvláštní technikou skoku (dopadla ale v pohodě na všechny čtyři)

a na konci "startovního pole" byl s krásným skokem plavmo Sam

Achilla jsme samozřejmě snesli na rukou

Pro Achilla byla první procházka venku a navíc v zimě dost dlouhá a tak jsme se odebrali znovu do tepla, kde následovalo focení naší "královské rodinky"

Achilles, Kenie a Monty

hrdá a krásná Kenie s princem Achillem

a náš miláček Achilles

pro Achilla to byl skutečně náročný den a tak nakonec usnul pod stolem

 

Když jsme dojeli domů, tak bych Achilles tak unavený, že jen snědl večerní dávku granulí a ani neprotestoval když dostal svůj první "kostičkový" reflexní obojek . Tentokrát byl v noci MOOOOOC hodný a spal až do rána .

je to náš miláček