Monotónnost dálnic
(21.11. - 22.11.17)
Konečně dozrál čas na krytí Esme a tak nezbylo než vyjet, počasí nepočasí. Esme jsou tři roky pryč a tak má na první štěňátka nejvyšší čas, bohužel jsem byla v době krytí zavalena prací, tak jsem s obavami očekávala, které dny si jako plodné Esme vybere. Esme, jako hodná holka, si vybrala jediné dny, které jsem v daný týden mohla odjet, a to úterý a středu. Nebyl tedy čas na hrdinství (a nebo spíš byl? ), muselo se jet na otočku.
Občas slýchám, že se mám, že si jen tak cestuji a co všechno přitom vidím, tak jsem se rozhodla, že to co vidím budu fotit, abych vás o to neochudila . Takže ... cestou za krytím Esme jsem viděla .....
Vyjela jsem hned ráno, jak jsem odvezla děti do školy, takže první co jsem cestou potkala, když se rozednilo, byla mlha .
Foceno po hodině a půl cesty, celková délka trasy byla cca 950 km.
Minuty a hodiny ubíhají, sluníčku se moc svítit nechce, ale musí se pokračovat dál. Takže .. nach Berlin ....
Čas pokročil, 4 hodiny na cestě a 320 km za námi.
Občas musím dotankovat, odpočinout si a vyvenčit Esme . Německo se protkané sítí dálnic, což je určitě fajn, pokud člověk cestuje na velké vzdálenosti. Pokud člověk zná záchytné body, velká města, na která je potřeba směřovat, je jednoduché se v dálnicích a směrech vyznat. Je ale nutné počítat s tím, že hustota čerpacích stanic a s tím spojených čistých toalet a možností venčení, je mnohem nižší, než jak jsme zvyklí třeba z D1. Není výjimkou, že jsou čerpací stanice 70 - 90 km od sebe. Je tedy fajn si venčení a doplnění paliva plánovat včas a nebýt pak nepříjemně překvapen .
Že by Berlín ?
ano ... Berlín ... a s ním vždy přítomná kolona . Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy projížděla Berlín bez kolony. Tentokrát byla naštěstí v protisměru.
Přejezd na další dálnici. Za Berlínem je kousek spojnice mezi dálnicemi vedený "nedálnicí". V tuhle chvíli jsem tam jela sama a připadala jsem si jako v pohádce. Na fotce to tak nevyzní, ale barvy byly krásně podzimní a bylo to jak cesta do jiného světa .
Poslední úterní fotky ještě za světla .... a pokračuje se po dálnicích směr Hamburg a dál na Dánsko ....
A první středeční fotka, rozloučení se se Satu a Yodou a hurá směr Praha .
Opět dálnice. Opět podmračené počasí, tentokrát ještě zpestřené deštěm. Co víc si na dlouhou cestu domů přát, že ?
Jedeme dál, jedeme dál . 250 km za tři hodiny .
A co by to bylo za cestu bez kolon
Že by změna? Ne ... 4,5 hodiny na cestě a 350 km pryč ... ano, bylo potřeba doplnit palivo, protáhnout Esme a moje nožky a odpočinout si . A kam jedeme ? Pro změnu ... směr Berlín .
stále na Berlín
A poslední fotky před setměním .... stále na dálnicích, 6 hodin a 450 km za námi a stále 500 km k domovu .....
Pravda ... dál jsem toho už moc neviděla, byla tma a měla jsem vykoukaná očka
Cestování za krytím není taková legrace, jak to může vypadat