... a zase ty dálnice
(15.12. - 16.12.17)
Zanedlouho po Esme začala hárat i Isinka ... nu, nemohly se holky shodnout a začít hárat najednou, že? Ne, nemohly. A protože i u ní je čas na druhá štěňátka, tak nezbylo nic jiného, než znovu vyjet. Znovu nám počasí přálo a tak se jelo.
Jak jinak, plodné dny byly spočítány na jediný
možný termín, kdy bylo možné odjet a jak jinak,
opět jen na otočku. Takže ... zase žádná
dovolená, žádné prohlídky měst a žádný
odpočinek. Vyjížděla jsem za krásného slunečného
a relativně teplého počasí, i když ... co čekat
v prosinci
.
Cesta ubíhala v pohodě, suché silnice a sluníčko vydrželo až k Litoměřicím.
Bohužel, pak jsem z rádia slyšela, že kvůli hustému sněžení za zavřený přechod na Hoře Sv. Šebestiána a že jsou problémy hlášené i z hraničního přechodu u Ústí nad Labem. Zajímavé, že by silničáře opět překvapil sníh v zimě ??
Jak jinak, kamiony na dálnici stály, problémy měla i osobní auta a všichni čekali, až bude dálnice prosolená. Podle rad Zelené vlny jsem sjela z dálnice a jela po objížďce. Fotky nemám ... ne proto, že by byla chyba foťáku, ale protože objížďka byla sice volná, ale byla také plná zmrazků a ledu na silnici, takže jsem neměla odvahu pustit ruce z volantu. Opravdu byly chvíle, kdy jsem si říkala, jestli jsem raději neměla zůstat čekat na dálnici. Naštěstí jsme to s Isi projely bez nehody a mohly jsme pokračovat dál do Německa.
Jak typické pro zimní přechody hranic. U nás kalamita, neuklizená silnice a dálnice (!!!) a na německé straně, jako mávnutím kouzleného proutku je silnice / dálnice uklizená, ošetřená a sjízdná.
Takže cca 3,5 hodiny na cestě a víc než 250 km za námi. Nic slavného, ale problémy na přechodu jsou prostě problémy na přechodu.
Že by pro změnu opět Lipsko? Jak je to dlouho, co jsem sem jela na Světovou výstavu psů? Tentokrát jsem ovšem přijížděla z druhé strany.
A jedeme dál, jedeme dál
.
Sluníčko opět svítí, dálnice je suchá a volná,
tak cesta ubíhala v pohodě.
Poslední páteční fotky ... jak jinak než znovu
dálnice a my stále na cestách ... pak už byla
jen a pouze tma
.
Takže fotky z krytí nejsou
.
Annette byla moc milá, Isince se ženich líbil,
ona jemu také a protože Isi je opravdu snadno
krytelná fena, za chvíli bylo po všem a byl čas
jít na kutě
.
Ubytování bylo hezké, čisté, milé a příjemné, plné sošek a výtvorů domácí výroby. Bohužel, většina z nich byla umístěna venku, takže jsem je mohla obdivovat při večerní procházce. Těšila jsem se, jak je ráno všechny vyfotím, abych měla památku.
Člověk míní, okolnosti mění, Isi se k ránu rozhodla ustlat si na mém polštáři a tulit se, čímž mě samozřejmě probudila. A vzhledem k tomu, že jak se ráno probudím, neusnu a protože byl stejně v plánu návrat domů, rozhodla jsem se pro brzký odjezd. Bohužel, tím jsem přišla o možnost focení těch krásných výrobků, protože byla opět tma.
Takže ... žádné fotky, ale cesta směr Dortmund ....
Sobota nebyla už tak příznivá, pršelo, ale teplota byla nad nulou, takže silnice byly mokré, ale sjízdné. Po 2,5 hodinách jsme měly za sebou přes 250 km a jelo se dál.
Přes poledne se počasí umoudřilo, přestalo pršet, silnice byla suchá a dalo se jet rychleji.
Jaké by to bylo cestování, kdybychom nenarazily
alespoň na jednu kolonu .... sice nás to
zdrželo, ale mohla jsem si na chvíli odpočinout.
Přece jen, dlouhé cestování "na otočku" si
vybírá svou daň v podobě vykoukaných očí a
únavy, zvlášť druhý den při návratu. Sice se
snažím dělat pravidelné přestávky po kratších
úsecích, ale i tak ... že bych se vracela domů
odpočinutá, to se tedy říct nedá
.
Hraniční přechod byl tentokrát prosolený
(zůstalo asi ještě z předešlého dne
)
a sjízdný a sníh byl jen na okolních polích a
horách.
No sláva, za chvíli už budeme doma
.
Jakou má člověk radost, když se objeví cedule v
češtině a může opět poslouchat české rádio
.
A už jen projet tunely a jsme doma
.
Někdy jsou cesty o nervech a
odvaze .... občas se divím, že jsem to dojela