... sladká Francie

(21.03. - 24.03.18)

 

První letošní krytí  
Konečně začala hárat i Ruby a jak bylo původně domluveno s Mette, vybraly jsme ženicha společně a vyrazily jsme na námluvy . Jednoduše řečeno, ale ve skutečnosti to tak jednoduché nebylo, cesta byla daleká, předaleká. Pravda ... když jsem kdysi slibovala Mette, že vhodného psa pro Ruby budeme vybírat spolu, netušila jsem, k čemu všemu se to vlastně zavážu . A navíc ... co si na sebe ušiju sama .

Taggart mi učaroval hned na první pohled. Viděla jsem ho v Lipsku a je to přesně můj typ kerna, kterého jsem hledala. Velikost tak akorát, rovný hřbet, ne příliš velké uši, krátký ocásek, dobré úhlení, nádherná hlava. Výsledek v Lipsku byl sice za VD, ale tu známku tam dostala spousta krásných psů. A jedna výstava neznamená pro kvality psa vůbec nic. Je to jen názor jednoho rozhodčího.

I přes jazykovou bariéru, Marie-line nemluví anglicky, já neumím francouzsky, jsme se přece jen domluvily a já si mohla Taggarta pořádně prohlédnout a osahat . Nádherný pes.

Bohužel ... láska bývá vždycky slepá a tak mě vůbec nenapadlo se podívat, kde Marie-line bydlí - ZÁSADNÍ CHYBA .

No, takže když přišel čas pro Ruby, bylo rozhodnuto ... bude to Taggart. Mette jej viděla pro změnu na Crufts a okouzlil i jí, takže ... jedeme .

A až teď jsem zjistila, k čemu jsem se to vlastně upsala ..... Marie-line bydlí ve Francii, ale kdyby jen to .... až téměř u hranic se Španělskem .... BUCH, BUCH, BUCH .... to jsem tloukla hlavou do zdi !!!
K tomu jsem měla doma dva vrhy štěňátek a byl termín pro daně a DPH ..... nu, co dodat víc . Naprosto standardní situace při krytí feny ... aneb ... když fena hárá, tak se musí jet .

Když jsem plánovala rychle cestu, bylo mi jasné, že 1.490 km k Marii-line nezvládnu sama uřídit najednou a druhý řidič nebyl. Takže bylo nutné rozdělit cestu na dvě části a zamluvit hotely. A když už jsem měla jet tak daleko a víceméně na otočku, chtěla jsem z Francie alespoň něco málo vidět. Takže při cestě tam padla volba na Lyon a při cestě zpátky na Strasbourg (tak trošku chyba při výpočtu vzdálenosti, ale k tomu se dostaneme později ).

Cesta přes Německo byla celkem v pohodě, kolony naštěstí jen umírněné, provoz nijak zvlášť silný. Trošku nás zdržovaly zastávky na dotankování, protože, to jsem zapomněla zmínit, pár dní před odjezdem jsem sice měla auto v servisu, kde opravili prorezlou olejovou vanu, vyměnili filtry i olej, ale pro změnu se zasekl ukazatel benzínu. Nuže dobrá, to je sice nepříjemná věc, ale dá se řešit, stačí vždy při tankování vynulovat tachoměr a pak jen dopočítávat kilometry do dalšího tankování. Myšlenka dobrá ... ale .. jako vždy ... člověk míní, okolnosti mění ...

Takže .... jak jsme vyjely, dotankovala jsem do plné, vynulovala tachometr a jelo se. Vyjely jsme brzo ráno, přece jen, bylo před námi 1.077 km. Cesta ubíhala, až přišlo první tankování a jak jsem psala, člověk míní .... měla jsem odpočítané kilometry, znám přibližnou spotřebu svého vozu, takže mi bylo jasné, kolik litrů je potřeba dotankovat. Nu a co se nestalo, do nádrže se "vešlo" o cca 10 litrů méně, než by se tam podle mého mělo vejít. To mě lehce znervóznělo, protože kdyby v nádrži oněch 10 litrů skutečně chybělo, mohlo by se nám to po cestě ošklivě vymstít. Takže ... zkoušela jsem po malých dávkách nádrž dotankovat a skutečně ... dalších 10 litrů se tam ještě vešlo. Říkala jsem si, že třeba neumím tankovat nebo je to jinou čerpací stanicí, než u které běžně tankuji. Bohužel ... nevím co se stalo, ale posledních 10 litrů do nádrže prostě dotankovat nešlo a nešlo a nešlo. Takže ... nejen že nefungoval ukazatel benzinové nádrže, ale zároveň zlobilo i dotankovávání  ... super kombinace na dlouhé cestování.

jo jo, bez kolon by to nešlo ... tak byl alespoň čas na focení okolí

Chvilku mi možná bleskla hlavou myšlenka, jestli se nemáme vrátit, ale komplikace jsou od toho, aby se překonávaly a navíc jsem nemohla zklamat Mette tím, že bych nedojela, takže .. jelo se dál.

Počasí nám přálo, nepršelo a vítr foukal jen přiměřeně, cesta tedy ubíhala v pohodě. Samozřejmě, až na starosti s tankováním.

 

Další komplikace přišla cestou, cca 300 km před Lyonem, kdy mi přišla zpráva, že nám náš hotel zrušil rezervaci, protože karta, kterou jsem se zaručila, není platná (?). Nastala tedy dlouhá komunikace, naštěstí v angličtině (francouzsky neumím téměř nic), kdy jsem odmítla poslat identifikační údaje ke kartě emailem a dobře jsem udělala, protože recepce, která měla mít otevřeno non-stop, byla otevřena pouze do 18ti hodin a to jsme opravdu neměly šanci stihnout ... když komplikace, tak pořádné. Takže jsem nechala hotel zrušený a na rychlo našla a zarezervovala jiný.

 

Nový hotel jsme díky navigaci našly i přes naprosto rozkopaný Lyon a milion objížděk celkem dobře. Ubytování bylo milé, pokoj měl i malou kuchyňku, což bylo velmi příjemné.

Druhý den jsme měly být u Marie-line až po 17té hodině a zbývalo nám necelých 500 km, proto jsme se rozhodly, že si dopoledne prohlídneme Lyon. Nechtěly jsme ztrácet čas, takže jsme vstaly hodně brzo a vydaly se do města.

Nejdřív jsme si prohlédly staré lyonské ruiny a projely jsme se lanovkou vedoucí skrz domy a skrz skálu. Zajímavá zkušenost .

  

Další památkou, kterou jsme si nemohly nechat ujít byl Notre Dame de Fourviere. Nádherná katedrála na vrcholku hory, úžasná monumentální stavba, která člověka oslní nejen svým exteriérem, ale především interiérem. Nevím jestli jsem kdy viděla něco tak krásného, zdobeného a fascinujícího. Musím opravdu říct, že mi po vstupu do katedrály spadla brada a stála jsem dlouhou chvíli v němém úžasu. Vykládané stropy, nádherné vitráže, krásné malby, mramorové sloupy - chybí mi slova, abych tu krásu a monumentálnost dokázala popsat. Lyonská Notre Dame je rozhodně stavba, které člověku vyrazí dech a kterou stojí za to vidět. Budu-li mít někdy příležitost, ráda se sem vrátím. 
A když už je člověk u lyonské Notre Dame, tak jen o pár metrů dál je malá Eiffelovka. Tam jsme sice nešly, ale obdivovaly jsme jí alespoň zvenčí .

pusinky velikosti 15 cm !?!?

Po prohlídce katedrály jsme si nemohly nechat ujít prohlídku starého Lyonu, úzkých křivolakých uliček s barevnými zdobenými domy a samozřejmě jsme musely ochutnat i pravý francouzský croissant. Jsem ráda, že jsem jej ochutnala, s tím naším se to vůbec nedá srovnat. Svojí nadýchaností se může rovnat tak akorát cukrové vatě ... lehoučký jak peříčko .

Bohužel čas postoupil a musely jsme se musely rozloučit s Lyonem a odjet, námluvy čekaly.

a jelo se dááál a dááál

(tu pravou ceduli jen s Barcelonou bohužel nemám)

Po celém dni v autě a dopoledni stráveném obhlídkami města se začala hlásit ke slovu únava a já se těšila, až si budu moct odpočinout. Jaké bylo ale moje překvapení, když se na cedulích místo očekávaného Toulouse objevila Barcelona !!!

 

Pravda, už delší dobu jsem pozorovala, že fauna se změnila na přímořskou a neodpovídala místu, kam jsme měly jet. Zkusily jsme tedy pustit druhou navigaci a zjistily jsme, že opravdu jedeme špatným směrem. Bohužel, francouzské dálnice jsou sice krásné, rovné a dobře se po nich jezdí, ale mají žalostně málo sjezdů. Takže změna směru není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.
Nebudu vás napínat, nakonec jsme k Marie-line dojely, i když s cca hodinovým zpožděním a s více než 100 km navíc.

Přivítání bylo milé, i když ... pro mě naprosto "čínské". Francouzsky neumím, možná tak pár slov, a proto jsem byla vděčná své nejmenované kamarádce, která francouzsky plynně hovoří, že se mnou jela. Veškerá komunikace tedy probíhala přes nepejskařskou kamarádku a musím říct, že to občas bylo veselé .

Po dvou dnech v autě byla Ruby celá "zmačkaná" a i když byla ve velké přepravce, tak měla určitě zmačkané nožičky. Nechaly jsme jí proběhnout, vyvenčit a osvěžit se a pak jsme jí zkusily představit Taggarta. Taggart je povahově velmi milý pes a s Ruby si padli do oka  a krytí se po chvíli snažení i povedlo, byť bez dlouhého svázání. Nechaly jsme pak Ruby odpočívat a šly jsme se ubytovat.

Ubytování bylo malé, ale příjemné, plné kerních obrázků, sošek, skleniček a všech možných předmětů, doplňků a drobností . Pak nás čekala večeře, při které jsem se jen "vezla" a poslouchala a poslouchala, protože jsem vůbec ničemu nerozuměla . Trochu jsem litovala, že si nemůžeme povídat o kernech, ale mohla jsem zase odpočívat a relaxovat, což se mi před dalšími dvěma dny v autě opravdu hodilo.

Ráno jsme zkusily překrýt, ale na Ruby už to bylo moc a i když jsme se snažily jak jsme mohly, nepovedlo se. Musím říct, že jsem z toho byla lehce zklamaná, přece jen ... když už člověk jede tak daleko, tak jsem čekala "sázku na jistotu". Nicméně, příroda si to zařídila jak chtěla a tak nezbylo než doufat v jedno jediné krytí.

ano, i takové serpentiny jsem musela projíždět .....

Počasí nám přálo a cesta by byla v klidu, kdybych si nespletla při výpočtu vzdálenosti směry a počítala směr do Strasbourgu z místa našeho pobytu a ne z Prahy ... nu, chybička se vloudila. Takže místo plánovaných cca 600 km nás čekalo 900 km. A to je trošku rozdíl, zvlášť, když máte dojet na čas, resp. do 21 hodin, kdy se zavírá recepce hotelu. No ... nebylo to jednoduché, zvlášť když dálnice vedla přes hory a doly, a to doslova, a stoupání, resp. klesání bylo místy velmi nepříjemné.

Ale zvládly jsme to ... pár desítek minut před devátou jsme dojely do centra Strasbourgu, kde nás čekal náš objednaný hotel . Byly jsme tak unavené, že jsme jen padly do postelí a spaly a spaly jak včelí medvídci.

Ráno jsme opět vstaly brzo, abychom měly dost času obstarat Ruby a prohlédnout si město. Centrum Strasbourgu se rozkládá na ostrově ohraničeném řekou a je opravdu nádherné. Krásné hrázděné domy, úzké kamenné uličky a nádherná katedrála Notre-Dame de Strasbourg, samozřejmě naprosto odlišná, od katedrály v Lyonu. My měly to štěstí, nebo smůlu, že nad Strasbourgem visela hustá mlha a tak se věž katedrály ztrácela do slova a do písmene v nedohlednu . Bylo to úžasné - ohromná a ohromující stavba .

 

Po prohlídce města jsme si daly v jedné z mnoha kavárniček snídani. Bylo to dobré, ale na druhou stranu jsem byla lehce zklamaná. Čekala jsem klasickou francouzskou, až téměř opulentní snídani s úžasným pečivem a toho jsem se nikde nedočkala. Snídaně byly hodně "evropské" a i když chuťově výborné, tak takové "chudé". Nevím jak to popsat, prostě .... podle knih a filmů jsem čekala víc .

Čas už trochu postoupil, takže jsme ještě obešly zeleninovo - sýrovo - uzeninové trhy a co nás opravdu hodně překvapilo, našly jsme blešní trh přímo v centru města, který se táhnul přes několik ulic . Dalo se zde najít opravdu všechno .... ráda bych řekla od špendlíku po lokomotivu, ale tu jsme nikde neviděly . Všechno jsme si prohlédly, pár věcí jsme si vybraly a po rozloučení s nádherným Strasbourgem jsme vyrazily domů .

Ze zpáteční cesty už nemám žádné fotky. Dnes toho lituji a říkám si, že bych focení cestou i zvládla, ale při čtvrtém dni v autě a po 2.500 km za zády jsem byla už příliš unavená na to, abych ještě vytahovala foťák a snažila se o závěrečné cestovní fotky. Takže ... bohužel, ale další fotky nejsou . Snad až pojedu příště, tak budu mít víc sil a budu fotit i cestu domů .

Tak Ruby ... my jsme udělaly maximum,
dál už je to na tobě