Vánoční romantika
(20.12. - 21.12.15)
Po roční pauze, kdy jsme neměli doma žádná
miminka, jsem se rozhodla, že zas nastal čas
štěňátek
.
A protože první, kdo zrovna začal hárat,
byla Týna, tak první krytí padlo zrovna na Týnu
.
Psa jsem až tak dopředu vybraného neměla, pořád
jsem váhala, ale Týna mé váhání zastavila tím,
že se rozhodla hárat v době vánoc a ještě to
hrála tak dobře, že to vypadalo na krytí přímo
na Štědrý den ....
Jsem sice dobrodruh, jen málo věcí bych pro své
psy neudělala, ale rozhodně vím, co bych
neudělala tedy 100% a to je ... odjet od svých
dětí na Štědrý den. Takže ... podle prvních
výpočtů se krytí Týny začalo celé hroutit. Týna
si s námi naštěstí jen hrála a po kontrolních
výsledcích progesteronu u pana doktora Lázničky
se ukázalo, že plodné dny vychází naštěstí pár
dní před Štědrým dnem a tak jsem mohla krycího
psa definitivně domluvit, sbalit sebe i Týnu a
jet
.
Je jasné, že v předvánočním čase padla všechna
krytí v Dánsku, Finsku a dalších vzdálených
krajích, ale protože jsem měla od jarní Prahy v
paměti krásného Jima (Jim Beam of Black Rockys),
tak žolík padl na něj
.
V těsně předvánočním čase jsem na krytí jela
sama, neboť všichni ostatní "normální" lidé
finišovali s přípravami Štědrého dne
.
Vyrazila jsem tedy směr Chomutov .... Cesta celkem ubíhala, na hranice je to z Prahy kousek, sice bylo lehce mlhavo, ale nic hrozného. Hlavně že nepršelo a nesněžilo ...
Když jsem přijížděla k Hoře sv. Šebestiána, a říkala jsem si, jaké mám štěstí, že jedu na krytí v prosinci, cesta je v pohodě, žádný stres, a vzpomínala jsem, když jsme tudy jely před 9ti měsíci na krytí Amy na přelomu března a dubna !!! a cesta byla zasněžená a zamrzlá (více v reportáži "Aprílový výlet"), zamrznul mi tak trošku úsměv na rtech, protože nepadla mlha, ale husto hustá smetana ... kde nic, tu nic nebylo vidět, foťák vzal stěží ceduli. Prostě ... dostat se přes Horu byl opět další útok na mé žaludeční vředy.
A stejně jako před 9ti měsíci, jak se přejely
hranice a vrchol Hory, po mlze ani památky,
sluníčko svítilo a bylo to jako se ocitnout v
úplně jiném světě
.
Celkem v pohodě jsem díky půjčené navigaci dojela až do hotelu, na rozlehlých loukách jsem vyvenčila Týnu a nechají jí protáhnout si nožky zmačkané z přepravky a čekala jsem na majitelku Jima - Jacqueline.
Na dnešní večer bylo plánování seznámení Týny a
Jima, neboť ty pravé dny měly být podle výpočtů
pana doktora až další den. Nicméně, Týně padl
Jim do oka, Jimovi se Týna taky líbila a tak
místo opatrného oťukávání a seznamování bylo
krásné ukázkové krytí se svázáním vzorných 30
minut
.
Všichni příjemně naladěni, že krytí bylo bez problémů, jsme si dali večeři a protože se při příjemném rozhovoru čas nachýlil, šli jsme si všichni odpočinout, neboť, zapomněla jsem napsat, další den bylo pondělí a Jacqueline i Steffen museli jet do práce.
I když pár hodin nehraje při krytí zásadní roli
(resp. ano, ale ne v tomto případě), rozhodli
jsme se nechat Jimovi a Týně volný prostor a
dopřáli jsme jim ráno další soukromou chvilku
.
Týna je fena, která s krytím nemá žádné problémy
a Jim se ukázal jako vzorný krycí pes. Pak po
příjemné a bohaté snídani nastal čas loučení a
odjezdu. Škoda, že má návštěva v Chemnitzu byla
tak krátká, bylo tu hezky a příjemně.
A když už jsem tedy musela od dětí odjet v tak
nevhodný čas, a navíc jsem tedy teď měla v
podstatě volný den, "musela" jsem se stavit na
vánoční nákupy
.
Naštěstí v Chemnitzu jsou krásná a velká
obchodní centra, tak nebyl problém u některého z
nich zastavit a něco malého dokoupit
.
Cesta zpátky byla upršená a mlhavá. Naštěstí to byl jen déšť a ne sníh, čehož jsem se poněkud obávala.
Jen na hranicích to jako obvykle vypadalo o něco lépe, nepříjemný prudký déšť se změnil na krápání,
ale za hranicemi na české straně na nás zas čekala nepříjemná mlha, od níž člověk nevěděl, co má přesně čekat.
Byla jsem opravdu ráda, když se pod Horou mlha umoudřila a polevila a já mohla dojet i s Týnou v klidu domů.
Takže už nezbývá než netrpělivě čekat alespoň
tři týdny, než se dozvím, zda má Týna v bříšku
malé vetřelečky
.
A přesně po třech týdnech se
ukázalo, že Týna v bříšku malé Jimýky a Tynušky
opravdu má
