Evropský bludný kořen

aneb, poznaly jsme víc než jen monotónnost dálnic

(27.-28.09.2008)

 

       

Po pravdě řečeno .... začíná mi k výstavám docházet dech a divím se čím dál tím víc.

Již samotné přípravy na dvoudenní maraton po zahraničních výstavách byly zmatečné. Díky "nedostatku" na FCI se stalo, že na jeden víkend byly naplánovány dvě mezinárodní výstavy Tulln a České Budějovice. Nic divného by na tom nebylo, kdyby ovšem vzdálenost mezi oběma městy byla větší, než 300 km. Protože a jelikož, podle ustanovení FCI, pokud jsou mezinárodní výstavy ve vzdálenosti menší než 300 km, tak musí být na jedné z nich prohozena posuzovaná plemena ze soboty na neděli a naopak, aby vystavovatelé měli možnost navštívit a vystavit své psy na obou výstavách.

Proč si toho nikdo nevšiml dřív (když se mezinárodní výstavy dávají ke schvalování a termíny jsou stanoveny již v srpnu předcházejícího roku) to netuším. Dle sdělení ČMKU se již od června jednalo o řešení výše uvedeného problému, nicméně na webu nebyla žádná zmínka ani upozornění. Upozornění o změně vystavovaných plemen v Českých Budějovicích se dostalo na web den před první uzávěrkou !!!!! což mi do dnešního dne příjde velmi nekorektní - vůči nám, vystavovatelům. Až na moje dotazy a urgence, bylo doplněno, že případným zájemcům bude vrácen vstupní poplatek za výstavu.

V našem původním plánu bylo totiž navštívit v sobotu mezinárodní výstavu v Českých Budějovicích a v neděli klubovou výstavu v Tullnu.

Bohužel, díky zmatkům na úřadech jsme musely změnit plány i my. Takže jsme zvolily variantu mezinárodních výstav - sobotní Tulln a nedělní České Budějovice.

Vyjely jsme tedy ve 3 ráno ve složení Petra + Gas a Sam, Katka + Fency a já + Kamei a "babička" Que. Sam a Que jeli s námi jen na výlet, nevystavovali se. Cestu do Tullnu jsme našly i bez navigace naprosto v pohodě a díky přestávkám jsme dojely v klidu a míru kolem 7mé ráno.

Musím pochválit organizátory za dokonalou navigaci k výstavišti, krásná nová parkoviště přímo u vstupních bran a skvělé navigační plány uvnitř výstaviště.

Stejně jako vloni i letošní výstava byla spojená s výstavou koček, drůbeže, králíků a poníků.

 

Bylo zde spousta stánků s občerstvením, psími pochoutkami, hračkami, pelíšky, krmením a prostě vším, co by se psům a jejich  majitelům mohlo hodit a líbit.

 Kerníci šli tento den bohužel až jako poslední, před nimi 55 psů Jack a Parson Russellů. I když čekání bylo velmi dlouhé, dalo se díky společnosti ostatních kerních nadšenců a vystavovatelů vydržet. Ochutnaly jsme místní buřtíky, langoše, nakoupily pejskům spousty krmení a dobrůtek.

Co mě nepřestane udivovat je rozdíl cen krmiva v Rakousku a u  nás. Například 15kg pytel Pro Plan Adult Salomon stojí u nás cca 1.500 Kč, v Rakousku 40 EUR (což při kurzu 25 Kč / EUR činí pouhých 1.000 Kč !!!). Velmi podobné rozdíly jsou i u ostatních značek krmiva. Nakoupily jsme tedy miláčkům co se dalo a na co jsme měly a čekaly dál na posouzení.

Když jsme se konečně dočkaly, tak jsme byly svědky "souboje" mezi CHS Trumpington´s (4 zvířata) a CHS Paperlapap´s (5 zvířat). Z tohoto hlediska to byla velmi zajímavá výstava. Jinak by se dalo říci, že panu rozhodčímu se psy z "východu" nelíbili, protože až na pana doktora Semana CHS "zo Sengetova" a Petřiného Gase všichni dostali známku VD. Zvláštní, posuďte sami :

Deister Cairn´s Now or Never

v Bratislavě od belgické paní rozhodčí Monique vam Brempt - V1, CAJC, BOB

dnes v Tullnu - VD2

Fency Bohemia Enjoy

myslím, že jí představovat nemusím, několikrát nejlepší fena výstavy

dnes - VD3

Kamei Sparkling Heart´s

od různých teriérských rozhodčích celkem 8x CACIB

dokonce od pana Matakovice ve Slovinsku - V1, CAJC

a dnes VD2, ovšem zdůvodněné tím, že má křivý hřbet .....

 

o mnoho lépe dopadl

Gas Bohemia Enjoy - V1, CACA

Glenmore´s Eyecatcher - V2, rCACA, rCACIB

Maxa zo Sengetova - V1, CACA, CACIB

Je pravda, že každému se líbí něco jiného a je to tak dobře, ale někdy jsou výsledky víc než překvapující.

 

Vzhledem k výše uvedenému nebylo nač a proč čekat dál a tak jsme se po skončení posuzování vydaly směrem na České Budějovice, do Včelné. Tuto cestu jsem neměla nastudovanou a tak jsem požádala Petru o nastavení navigace. Z Vídně jsem na Budějovice již několikrát jela, ale cestu si bohužel nepamatuji a tak jsme se rozhodly důvěřovat "TOM-TOMovi".

Bohužel musím říci "BOHUŽEL".

Nejprve nás, nevím proč, vedl okružní jízdou přes celý Tulln, aby nás vrátil na kruhový objezd, ze kterého jsme vyjely. Dále následovala cesta na Zwettl.

Netuším vůbec proč nás navigace vedla touto cestou. Dle mapy, kterou jsme vyndaly jsme zjistily, že s největší pravděpodobností jedeme místy po "bílých" silnicích, které v mapě ani nebyly zakreslené. Z Zwettlu jsme pokračovaly (stále po bílé) na Weitra, dále přes hraniční přechod České Velenice na Nové Hrady a pak kudysi přes pole, louky a lesy na Trhové Sviny a dále dna Včelnou.

Cestou přes Otěves (podle mapy tam žádná vesnice nebyla) jsme si udělaly legraci z Katčiného tatínka Miloše, protože už nám docházel humor, síly i dobrá nálada. Chtěly jsme ho vyzkoušet, zda vůbec ví, kudy jedeme, resp. bloudíme a tak jsme mu poslaly SMSku s tím, že jsme se ztratily a ať nám najde cestu . Vyrušily jsme ho od televizních novin a to se nám hrubě vymstilo . Miloš se nenechal zmást, v pohodlí a teple domova si nás na webu "našel" a našel nám i vhodnou cestu. Poté, co jsme si telefonicky vše vysvětlili, a ukončily jsme hovor tak jsme i s navigací "zakufrovaly", protože silnice na Včelnou byla z důvodu opravy uzavřená a navigace stále odmítala přepočítat trasu. Na mapě naše poloha vůbec nebyla a zůstaly jsme viset v 19,30 kdesi v jižních Čechách a netušily jsme co dál. Milošovi už jsme volat nemohly, nevěřil by nám a tak zbývalo jen jediné, spolehnout se na ženskou intuici.

Zkusily jsme tedy držet "azimut" a jely tam, kam to šlo....

Nikdy bych nevěřila, že cesta z Tullnu do Včelné může s navigací trvat 4 hodiny !!!!! Přiznám se, že to dosud nechápu a nedokážu si to nijak vysvětlit.

Nakonec jsme do Včelné dorazily, naprosto vyřízené, rozumu již velmi mdlého a s náladou pod bodem mrazu. Naštěstí ubytování bylo velmi příjemné, pan hoteliér velmi milý, večeře výborná a schůzka s paní a pánem Vyžrálkovými nás pohladila po kerní dušičce . Protože bylo ale opravdu velmi pozdě, domluvili jsme se na nedělní návštěvě a já s Katkou a holkama jsme odpadly do postele.

 

Druhý den jsme dojely na Budějovické výstaviště čerstvé, jak nikdy předtím. Bodejť ne, když nám cesta trvala 15 minut . Opět se ale všechno spiklo proti nám a cestovaly jsme v dokonalé mlze, takže jsme si cestu nemohly zapamatovat .

V Budějovicích šli kerníci jako první, což bylo po sobotním čekání velmi příjemné. Všechny třídy byly obsazené dvěma psy, jen v naší třídě fen šampionek se nás "tlačilo" pět. Zvítězila Ariel Kajša Ondra, následována Evitou z Rogendorfu, takže moje strategie, být alespoň druhá za českou šampionkou nevyšla a Kamei další potřebný CAC nezískala, skončila s V3.

Opět nebylo nač čekat a protože nás čekala příjemná návštěva, tak jsme poměrně rychle sbalily všechny věci, dokoupily potřebné "maličkosti" pro psy a přesunuly se k autu, kde jsme propadly mírné depresi, jak všechno dostaneme vlastně dovnitř.....

Inu, mám "nafukovací" autíčko a čím víc věcí máme, tím více se tam vejde . Ač tomu nikdo nevěřil, vešlo se tam všechno.

Jak jsem již psala, tak ranní cestu jsme jely v mlze a tak nebylo divu, že jsme Včelnou nenašly . Poté, co jsme si uvědomily náš omyl, požádaly jsme znovu o pomoc našeho milého TOM-TOMa. Po tom co jsem zažila už věřím na soukromý život veškeré techniky, nejen počítačů. Opět si z nás vystřelil a na navigoval nás kamsi do pole, kde nám jakýsi pán sdělil, že pokud pojedeme ještě o kousek dál, dorazíme do Trhových Svinů.

Musely jsme se vrátit do Budějovic a najít cestu znovu. Oč lepší je ptát se lidí, než důvěřovat navigaci .... dorazily jsme v pořádku a bez bloudění.

Návštěva nás velmi mile překvapila. Možná bych měla říci, proč jsme jeli za paní Vyžrálkovou ... paní Vyžrálková přivezla první kernici do Čech !!  To byl první cíl mého pátrání po kořenech českých kernů.

 

Viděly jsme medaile z let 1971 a následujících, mezi nimi i medaili za Světového vítěze (výstava pořádaná v Maďarsku), staré rodokmeny prvních českých kernů, fotky odchovů, popisy plemene ze starých knih a spoustu dalších zajímavostí. Co mě ale překvapilo nejvíce, byla vitalita paní a pana Vyžrálkových, stejně tak jako zdraví a vitalita jejich dnes již 13ti leté kernice Bekky. Bekky má dosud všechny zuby, kvalitní srst, vidí, slyší a je velmi čilá. S našimi psy se proháněla po celé zahradě.

 

 

 

 

  

V příjemném rozhovoru o kernech, jejich historii a současnosti nám čas velmi rychle utekl, musely jsme se rozloučit a vyrazit na cestu k domovu. Protože nás TOM-TOM už dvakrát velmi zklamal, zavřely jsme ho hluboko do batohu a vyrazily. Myslela jsem si, že cestu z Budějic do Prahy zvládnu téměř se zavřenýma očima..... Víc mýlit jsem se snad už nemohla . Až do Votic byla cesta v pohodě. Před Voticemi byla kolona až kam jsme na horizont dohlédly, létal tam vrtulník a za 20 minut jsme popojely o cca 3 km. Po telefonické domluvě s Milošem, jsme se rozhodly pro přejezd na příbramskou R4.

To bychom to ale nesměly být my, aby prošlo vše v pohodě. Před Vrchotovými Janovicemi byla opět uzavřená silnice a objížďka, která ovšem po několika zatáčkách a vesnicích přestala být značená a tak jsme opět cestovaly vůbec nevím kudy a vlastně kam ... v paměti mi uvízla jen jména vesnic Kňovice a Kňovičky. Když už jsme jely loukami, poli a lesy, tak jsme se ocitly před cedulí vesnice

Přiznám se, že jsem nevěděla, zda už mám být hysterická z toho, kudy jsme vlastně jely a že nám cesta ze Včelné do Rybník trvá přes tři hodiny a nebo zda mám být ráda, že konečně vím kde jsem .....

Protože jsme všechny tři potřebovaly povzbudit na duši a prohodit teplé lidské slovo s někým nezaujatým, stavily jsme se na skok u Andrei a Richarda. Venku jsme zastihly jen Andreu s Madlenkou .... nechápala vůbec nic (stejně tak jako já), oni, na rozdíl od nás, dojeli domů za 50 minut !!!!

Dál už cestu popisovat nemusím, protože u Andrei jsem byla snad již 100x a tak z Rybník jsme se dostaly do Prahy bez problémů....

Pokud to shrnu, tak cesta Praha - Tulln - Včelná - Budějovice - Praha podle mapy činí cca 620 km, my jsme najeli 750 km !!!

moje rada na závěr :

Kdo si myslí, že v Čechách se nedá zabloudit, ať si koupí navigaci TOM-TOM