Po dvou letech znovu v Karlových Varech

(22.08.2009)

V loňském roce krajskou výstavu v Karlových Varech vynechaly, a tak jsme se s Katkou rozhodly, že jí v tomto roce zkusíme jet znovu. Katce se výstava "hodila" i proto, že má kousek příbuzné, a tak může spojit příjemné s užitečným.

Já jsem přihlásit Klárku do Juniorhandlingu, protože, kde jinde je lepší prostor k naučení se předvádění psa a sbírání zkušeností, než na krajských výstavách.

A tak, ač má Bíba i Kamei z Čech již téměř vše, co v jejich věku mohou mít splněno, tak jsme s nimi jeli (protože Kačka přizvala vyjímečně i Miloše )  do Karlových Varů.

Jako vždy jsme vyrazili brzo ráno. S Katkou a Milošem jsme se sjeli těsně před Karlovými Vary na parkovišti, kde bylo dost času i místa k venčení holek i Klárky. Klárka je, stejně jako Kamei i Kenie, nezmar, takže po 1,5 hodině v autě byl nejvyšší čas je vypustit na "venčení"  .

Na téměř prázdné výstaviště jsme dorazili mezi prvními, rozložili všechny potřebné věci a v příjemném rozhovoru jsme čekali na zahájení posuzování.

V průběhu čekání jsme samozřejmě měli čas pozorovat i ostatní vystavovatele a jejich pejsky. Pes na první fotografii si nádherně dokázal užívat drbání a laskání své paničky a miminko na druhé fotce si také užívalo .....

Obdivovali jsme i nádherné poháry, které byly pro vítěze odpoledních soutěží připraveny. Je zvláštní, že na krajských výstavách, kde je vstupní poplatek výrazně nižší než na mezinárodní výstavy, se najdou peníze na krásné poháry a medaile pro vítěze všech tříd a na mezinárodních výstavách je člověk občas rád, že za titul CACIB dostane medailičku. Určitě je důležitější kartička se získaným titulem, než medaile nebo pohár, na druhou stranu ..... pohár potěší

Protože naše holky byly z minulé výstavy připraveny, protrimovány a nebylo potřeba je náročně doupravovat, tak dnešní čekání na posuzování kerníků bylo dlouhé. A protože jsme si vše potřebné a zajímavé již pověděli, tak jsme se s Katkou snažily přicházející nudu zahnat kadeřnickými kreacemi.... Jak to tak pozoruji, tak není daleko doba, kdy si někdo z nás pořídí plemeno náročnější na údržbu jen proto, abychom  měly na výstavách co dělat .

Do kruhu jsme ale tak učesané samozřejmě nenastupovaly . Když konečně přišli kerníci na řadu, tak první šla s Bíbou Katka a zaslouženě si odnesly Vítěze třídy mladých.

Za sebe jsem poslala do kruhu Klárku. Klárka se opravdu snažila a tak si s Kameikou odnesly titul Vítěze třídy a protože zde jiný dospělý kern nebyl, tak i titul Krajského vítěze.
Kamei je výstavě dost ostřílená, tak s ní Klárka moc práce neměla a mohla se plně soustředit na sebe, na předvádění a na pana rozhodčího. Pan rozhodčí měl naštěstí pro začínající handlerku pochopení, takže obě moje holky vše zvládly na jedničku s hvězdičkou .

Po posouzení, zapsání a vyzvednutí cen jsme se na chvíli s Katkou a Milošem rozloučili. Zatím co já s Klárkou jsme zůstaly na výstavišti a snažily se o umělecké foto , tak Miloš a Katka jeli na návštěvu.

Přiznám se, že impozantní čtyřka briardů mě uchvátila. Byli nádherní. Když jsem se ptala majitelky, jak je pozná, tak prý jen podle hlavy (kterou měli opravdu rozdílnou), zezadu má i majitelka problém je od sebe rozeznat.

K výstavě byly přidružené i závody v agility. Poslední dobou se tak stává velmi často, což je, myslím si, dobře. Přece jen psi nejsou jen "stroje" na poháry, které je možné zavřít do klecí a vytahovat jen do výstavních kruhů. Se psy je možné dělat spoustu sportů a věcí, které by je mohly bavit a naplňovat. Mně se agility líbí, bohužel s nemocnými koleny bych svým holkám nestačila. Ale zkoušíme dogdancing a dogfrisbee .

Protože se blížilo k poledni a Klárka měla hlad, tak jsem se rozhlížela po vhodném občerstvení. Ač v místní restauraci zřejmě podávali pečené a smažené psy na všechny způsoby (viz foto), tak my jsme daly přednost jinému obědu.

Bylo krásně vypečené a voňavé kuřátko . Když jsem ho nesla Klárce nahoru na tribunu, tak holky byly první, kdo ho chtěl ochutnat. Bylo výborné a na holky samozřejmě také zbylo .

Tak to jsme my

tohle jsou moji miláčci

Jak jsem již nahoře zmínila, tak Klárka je stejný čertík jako Kameika, takže udržet jí po obědě v klidu prostě nešlo ..... 

A holky se ukázaly jako dokonalé modelky. Když přes ně Klárka dělala hvězdy, tak jsem se bála, že se hnou a někomu se něco stane, ale ležely v klidu a nechaly se sebou dělat téměř cokoliv .

Pak se k nám znovu vrátila Katka s Milošem a nastal čas odpoledních soutěží. Nejprve šla Klárka do Juniorhandlingu. Pro toho, koho překvapí, že má Klárka černé šaty k černému psovi vysvětlím, že původně měla předvádět Kamei a tak jsem ráno vybírala tmavé oblečení, aby byl pes v hezkém kontrastu. Nakonec si Klárka vybrala Kenie (kterou předvádění baví víc než Kameiku), ale jiné oblečení už jsme s sebou neměly (chyba byla na mojí straně, uznávám ).

Podle fotek je také vidět, že máme ještě v handlingu nedostatky, které bude potřeba dopilovat. Ale právě proto se Klárka jezdí učit na krajské výstavy, kde jsou rozhodčí k dětem vstřícní, na nedostatky je upozorní a děti tak mají šanci své umění zdokonalovat.

I přes všechny drobné chybky, kterých se Klárka s Kenie dopustila, skončily na krásném třetím místě . Klárka měla samozřejmě radost a já na ně byla hrdá .

Zde je Klárka s Kameikou, kde šly o Nejkrásnější fenu výstavy. Kerna samozřejmě pan rozhodčí nevybral (stejně pochodila, či spíš nepochodila Katka s Bíbou o Nejkrásnějšího mladého). Mně to bylo jasné víceméně předem, ovšem Klárka z toho byla smutná . Já měla ale radost, že jim předvádění šlo moc hezky a byla jsem na ně velmi velmi hrdá . Je to zase jiný pocit, než když je člověk v kruhu sám a nebo když mu psa předvádí někdo jiný. Tohle byly obě dvě "moje holky" a moc jim to spolu slušelo .

Nejkrásnější fenou a celkovým Vítězem Karlových Varů se stala tato fena Amerického kokršpaněla.

Samozřejmě povinné závěrečné focení s poháry . Kenie s Klárkou získala za Handling větší červený pohár a s Kameikou Klárka přinesla zelený pohárek za Krajského vítěze. Takže si holky nemusely závidět .

 

Pak jsme se s Katkou a Milošem rozloučili a my vyrazily k domovu. Cestou do Prahy jsme se ještě stavily v Rakovníku u zájemců o štěňátko kerníka. V milém rozhovoru o psech jsme zde strávily příjemný podvečer. Samozřejmě došlo i na fotky, za které velmi velmi děkuji, protože nejsou z mého foťáku :

A domů jsme "musely" odjet v okamžiku, kdy Kamei dostala hlad a chtěla si obstarat večeři sama

(přiznám se, že by mě vážně zajímalo, jestli by v metr hlubokém jezírku dokázala tu rybku skutečně ulovit. Asi jí postavím na zahradě bazének )

 

A závěrem bych se chtěla zeptat, zda jste někdo znalý karlovarských poměrů a znáte odpověď na tuto otázku, vyplývající z cedule na výstavišti:

Proč na karlovarské dostihové závodiště nesmí koně ???