Návštěva Amsterdamu
(27.11.-30.11.2008)
Protože Achilles už má tři týdny věku za sebou, o děti je postaráno a je předvánoční čas plný návštěv a milých pozvání, tak jsem i já přijala pozvání na návštěvu do Holandska a zároveň na mezinárodní výstavu v Amsterdamu. Nu a protože se mi nechtělo jet samotné a nikdo z mých "psích" kamarádek neměl čas jet se mnou, tak jsem si jako společníka na cesty vzala Kamei, která cestuje poměrně ráda .
Udělala jsem si prodloužený víkend, když už, tak už ... vyjela jsem ve čtvrtek ráno a za pomoci Milošovi navigace jsem po 9ti hodinách zastavila před útulným rodinným penzionem, kde jsem byla ubytovaná. Cesta přes celé Německo byla poměrně dobrá, počasí mi přálo a ochránce všech řidičů také, protože jsem žádné kolony ani bouračky naštěstí nepotkala.
Do Holandska jsem přijela až večer, tedy za tmy a nic jsem z něj neviděla. O to víc jsem se těšila na druhý den, kdy si budu moci Holandsko procestovat a podívat se po okolí.
V mých zkreslených představách je Holandsko plné kulatých sýrů a stejně kulatých větrných mlýnů, dřeváků a usměvavých slečen s bílou čapkou s ohnutými rohy.
Až na ty slečny je to v celku pravda . Jen by asi příště bylo lepší zvolit pro návštěvu této hezké přímořské země jinou roční dobu, protože se pozdě rozednívalo a brzo stmívalo, byly všude mlhy a z moře jsem viděla jen kousíček. Bylo strašně studené a špinavé - alespoň tedy to, co jsem viděla já.
Na moře jsem se jela podívat do městečka Delfzijl, kde jsem si myslela, že uvidím i velké lodě. Přístaviště jsem našla, ale opět díky mlze nebylo nic moc vidět, navíc se k lodím nedalo přijít blíž a tak jsem se mohla dívat jen z dálky.
Prošla jsem si alespoň městečko a zaujal mě tento "hlídač" kontejnerů, zajímalo by mě, jak dlouho už tam sedí :
Dál jsem chtěla vidět mlýny, které mě naprosto nadchly. Celý pátek jsem tedy cestovala po mlýnech a fotila a fotila a fotila (mlýny jsou seřazeny v pořadí, v jakém jsem je "objevovala") :
Dostala jsem tip na návštěvu předvánočního městečka Borger, kde bylo skutečně "nákupní centrum", ale naprosto jiné, než jsme zvyklí od nás, z Čech. Byl zde jeden obchůdek vedle druhého a jeden malebnější než druhý. No a když už jsem tam byla, tak jsem neodolala a pomohla Ježíškovi v zajišťování vánočních překvapení .
V Holandsku je zvykem (pokud to vzdálenosti dovolí) jezdit všude na kole. Jsou tomu přizpůsobené dokonalé cyklostezky, které lemují všechny silnice a dokonce mají i zvláštní semafory pro cyklisty. Pro kola jsou připraveny všude stojany , kde se kola se nechávají libovolně dlouhou dobu bez dozoru a nezamykají se.
V Borgeru jsem obdivovala i jiné krásy než jen obchůdky :
Pro jeden den toho bylo víc než dost a tak jsem se uchýlila do azylu "svého" penzionku a odpočívala před sobotní výstavou v Amsterdamu.
V sobotu byla výstava, na kterou jsem se opravdu těšila. Byla to největší holandská mezinárodní výstava se zadáváním titulu "Vítěz Amsterdamu". Možná si řeknete že na výstavě nemůže být nic tak světoborného, ať je kde je, že jde stejně "jen o vystavení psa". Svým způsobem je to pravda, nicméně .... jak bylo v Amsterdamu vidět, když se chce, tak je možné vytvořit prostředí pro psy i vystavovatele příjemné a milé.
Tak jak je v zahraničí (tedy kromě Slovenska) zvykem, tak i zde byly koberce po celém výstavním kruhu. Kruhy byly velké a prostorné, všude kolem lavičky pro diváky a stoly pro rozhodčí byli umístěny tak, nestínili návštěvníkům a umožnili všem návštěvníkům příjemný zážitek z výstavy.
Pro psy byly připraveny "erární" klece, kterých bylo dostatek a byly rozmístěny kolem všech kruhů. Klece byly prostorné, i velká plemena si v nich mohla lehnout, takže minimálně tři kerni se tam v pohodě vešli. Na klece si mohli odložit věci vystavovatelé.
Pro volný pohyb klecí byly připraveny železné nájezdné rampy, dost prostorné pro přemístění i velkých klecí.
Tak jako na každé větší výstavě, tak i zde bylo spousta a spousta obchůdků s potřebami a "blbinkami" pro psy a jejich majitele :
Co mě opravdu potěšilo byl kerní stánek. Byl to stánek Cairnterrier clubu, kde se prodávali různé šátky, skleničky, publikace a notýsky s motivem kernů. Bohužel to bylo cenově dost náročné, tak jsem zůstala jen u obdivování :
A pak už začalo posuzování. Pan rozhodčí byl z Německa, byl velice korektní a příjemný. Žádné nepříjemné narážky a poznámky na majitele, vše probíhalo v milé, téměř rodinné, atmostéře.
Pro výsledky byly připraveny předtištěné blankety, pro každé plemeno zvlášť. Výsledky se zapisovali ihned po ukončení posuzování jednotlivé třídy, celkové výsledky až po ukončení posuzování plemene. V Holandsku se soutěží o jeden CAC a to všichni výborní 1 ze třídy otevřené, šampionů a mezitřídy - což je změna o proti našim zvyklostem. Tím pádem získat titul "šampion Holandska" je velmi těžké a titul má svojí cenu. Je nutné získat 4x CAC od tří různých rozhodčích a poslední musí být získán až po věku 27mi měsíců věku zvířete !!!
Fotografie s celkovými výsledky také zveřejním, ale musím je ještě probrat.
Celkově mohu říct, že na této výstavě byly kvalitativně lepší feny než psi a vítězná zvířata byla opravdu nádherná. Typově jsou kerni spíše na vyšších nožkách, s hlubokými hrudníky, prostorným pohybem a krásně utvářenou hlavou. Pokud bych je přirovnala k nějakému českému kernu, tak něco jako Kenie nebo Ariel. Úprava je poněkud odlišnější, holandští kerni jsou více do "přírodna". Hlava se nechává více zarostlá, hlavně je to zřetelné na čumáku a i trim je více "rozcuchanější". U nás se kerni začínají upravovat více do elegantního modelu.
Potěšilo mě, že můj odhad na pořadí zvířat ve třídách i na celkového vítěze se shodoval s verdiktem rozhodčího. Psala jsem si své postřehy do katalogu a z 95% jsem se shodla. Celkovým vítězem Amsterdamu a titul BOB si odnesl nádherný a úžasný
Chardas Code Red
v odpoledních soutěžích získal i druhé místo v III. skupině FCI. A opravdu zaslouženě. Své kvality dokázal i druhý den, kdy v neděli získal opět titul BOB, tentokrát na výstavě v Německu.
Z chovatelských stanic mě zaujaly nejvíce Ol´Kyarnrowen´s a v. Lochnagar - jejich odchovy byly vyrovnané a skutečně kvalitní. Co mě potěšilo, bylo že tak daleko od domova (cca 800 km) jsem se setkala s polosestrou našeho Birkieho paní Pfeiferové a zároveň polosestrou Mamba slečny Kadnárové a to Breezy Kingussie Dazzle The Crowd, dcerou Mamba No 5 of Barnsley . Možná vám ta jména nic neřeknou, ale mě to opravdu potěšilo. Fenka se předváděla ve třídě štěňat a stejně jako její dva polobratři, i ona byla nádherná, tmavě žíhaná a po zásluze si odnesla titul Nejlepšího štěněte.
Protože jsem si před svým odjezdem z Holandska chtěla ještě prohlédnout další zajímavosti, nečekala jsem na úplný závěr výstavy a jela jsem na cesty :
Opět mě zlákalo moře a tak jsem se vydala po silnici, která byla vystavena na umělém náspu a moře se tak rozdělilo, protože záliv vedoucí k Amsterdamu se celý přehradil a odsolil. Takže pokud pojedete po této dálnici, tak máte z jedné strany moře a z druhé sladkou vodu.
uprostřed dálnice je parkoviště a most pro pěší, po kterém je možné přejít z jedné strany na druhou a obdivovat tak lidský um a dohodlání. Na památku výstavby toho náspu je zde památník dělníkům :
Při další cestě zpět do penzionu se již setmělo a tak jsem se nechala zlákat k večerní prohlídce města :
Všechno bylo již vánočně vyzdobené, osvícené a působilo to hezkým, slavnostním dojmem. Dávala jsem si samozřejmě pozor na zapadlé uličky, červené lucerny a dealery hašiše . Do penzionku jsem dojela v pořádku a příjemně unavená po krásném dnu.
A to byl v podstatě konec mé návštěvy v Holandsku. Závěrem bych řekla, že se mi Holansko líbilo, byť pro nás, Středoevropany, je nezvykle "placaté". Nejvyšší kopec, na který jsem vyjela měl převýšení tak asi 10 m . Hory mám ráda stejně tak jako moře a tak mi tady tak nějak chyběly.
Líbily se mi ale malebné domky, které tím jak byly stejně obložené a z téměř stejných cihel, tak vytvářely krásný jednotný ráz vesniček a celé krajiny, přesně ten půvab, který se u nás (díky vesnickému "baroku" a satelitním městečkům) již dávno vytratil a myslím si, že je to škoda.
Vesničkám i celé krajině vůbec dávají ráz i kopané kanály, které vedou od moře hluboko hluboko do vnitrozemí. Jsou rovné a dlouhé a stejně tak se jim přizpůsobují i silnice, pole a stavby. Některé kanály jsou široké, aby po nich mohly plout lodě a remorkery, některé jsou úzké a vedou vodu pro zemědělství, které tvoří hlavní "bohatství" této země.
V neděli mě čekala už jen cesta domů, dlouhá, přes celé Německo. Když jsem cestou odpočívala a nabírala síly na další jízdu, všimla jsem si, že německé větrné vrtule mají jiný tvar než holandské, a tak jsem přemýšlela, že kdyby se jim odmontovaly listy a vypustily se vzduchem kamsi na cíl, jaký asi "bonus" by při dopadu přinesly .....
a závěrem se s vámi loučí cestovatelka Kameika a její doprovod - Lucka (moje maličkost )
Další fotky z cesty Holandskem
klasické venkovské domky a zemědělské usedlosti :
místní "satelitní městečko" :
kanály :
všudy přítomné větrné vrtule :