Veni, Vidi, Vici

 

aneb když se sci-fi stane skutečností

(30.11.-01.12.13)

 

Naší poslední letošní výstavou byla dvoudenní Nitra. Slovensko jsme měly rozběhané s více psy, tak jsme se s Alenou dohodly, že to bude hop nebo trop a prostě to zkusíme. Přemluvily jsme i Jirku s Beátou a tak naše výprava čítala Toma, Archieho, Týnu, Čerta a Dana.

Cíl byl jasný, Tomovi a Archiemu chyběl poslední potřebný CAJC na Junior šampiona SK. Kluci jsou ovšem dva, a ani jeden z nich nemohl ještě do mezitřídy, tudíž jsme se s Alenou domluvily, že to prostě riskneme a nahlásíme na jeden den jednoho a na druhý den druhého. Hodily jsme si korunou a tak v sobotu šel do kruhu Tom, v neděli pak Archie.

Týna potřebovala poslední CAC na Šampiona SK a kdyby mé myšlenky mířily neskromně ještě výš, tak by se jí hodil i CACIB na dokončení titulu Interšampion. Jenže čtyři měsíce po porodu a necelé dva měsíce po odstavu štěňat jsem tak ctižádostivě ani nedoufala, jen jsem si přála dokončit Šampiona .

Čertík tajně doufal alespoň v jeden CACIB, kterým by pokračoval v pouti za titulem Interšampion a Dan jel jako Čertovo garde s tím, že zkusí štěstí na Slovenského Granda.

Po zveřejnění statistik jsme zjistili, že konkurenci má vlastně jen Tom a Archie, nicméně, jak je u mě zvykem, tak jsem stejně byla nervózní a plna očekávání. V sobotu nás měl posuzovat slovenský pan rozhodčí Stanislav Bučko, který je známý velmi precizním a přísným posuzováním a v neděli zase teriérský rozhodčí pan Walter Jungblut z Německa. Šance tedy byly, ale rozhodně ne závratné. Alespoň dle mého mínění .

My s Alenou vyrazily jako předvoj již v pátek, Jirka s Beátou a klukama, především z pracovních důvodů, vyráželi až v sobotu nad ránem. Obávaná D1 k nám byla milostivá, žádné kolony, zácpy ani bouračky, i počasí nám přálo a my celkem v pohodě dorazily do Nitry již kolem 17té hodiny. Díky navigaci jsme v pohodě našly ulici, kde se měl nacházet náš hotel, ale .... kde nic, tu nic ....jen průmyslově-nákupní zóna, domy a hotely žádné. Naštěstí, jak jsme si myslely, jsme holky šikovné a měly jsme napsaný i telefon na recepci a tak jsme po chvíli marného pátrání volaly hotelové SOS. Příjemný hlas v telefonu nás donavigoval směr hotel, který byl nedaleko přes pole . Když jsme dorazily na místo, byly jsme nadšené z rozsvíceného a vánočně ozdobeného penziónku, který nás přímo vyzýval k odpočinku. Šla jsem ověřit rezervaci, a jaké bylo mé překvapení, když mi milá slečna recepční sdělila, že jsem sice ve správném hotelu, ale na jiné adrese.

Jak je to možné? Jednoduše, ubytování tentokrát hledal pro celou naší bandu Jirka. To by ani tak nevadilo (Jirka promine ), ale místo potvrzení rezervace - voucheru, přišlo potvrzení jen emailem, bez uvedení adresy. Když jsem tedy na stránkách hotelu hledala kam vlastně jet, nebyla zde jiná adresa než ta, na kterou jsme dojely. Nemohla jsem ovšem tušit, že stránky nejsou aktualizované a že má hotel různé pobočky rozmístěné po celé Nitře.

Slečna byla opravdu velmi milá, dala mi další adresu a odkázala nás směr Zobor . Nejdřív jsme s Alenou byly zklamané, že se musíme vydat na další cestu a nemůžeme zůstat v tom krásném hotelu, ale nakonec jsme byly rády, protože náš hotel byl jen 2,5 km od výstaviště, byl stejně krásný jako centrála, ale menší a rodinnější. Byly jsme maximálně spokojené a Jirkovi patří náš velký dík !!!

V klidu jsme se tedy ubytovaly, odvenčily naše čtvernožce a šly na večeři . V úžasném prostředí plném rytířů, obrazů, zbroje, dřeva a stolů prostřených jak pro honoraci jsme se cítily velice příjemně a byl to úžasný relax po dlouhé cestě. Ráda bych vám ukázala, jak lahodnou kávu jsme měly, osvěžují hroznovou šťávu, křehký salátek a nadýchanou pizzu. Ale to všechno bylo skutečně tak výborné, že jsme to snědly dřív, než jsem stačila zapnout foťák . Takže o našich lukulských hodech vám můžeme jen dlouhosáhle vyprávět, ale fotky neuvidíte .

Druhý den jsme, samozřejmě po příjemné snídani, vyrazily na nedaleké výstaviště. U kruhu jsme byly tak akorát, abychom držely místa přímo na místě dění. Dle rozpisu měli kerni nastupovat až ve 12 hodin, takže jsme měly dost času na přátelské rozhovory nejen s kerními přáteli a kamarády. S postupujícím časem dorazil i Jirka s Beátou, Čertem a Danem a Eva s norvičím štěňátkem Agentem a tak naše česká teriérská výprava byla kompletní .

Při přípravách našich svěřenců na výstavní klání jsme pozorovali výsledky plemen posuzovaných před námi a úsměvy nám pomalu mrzly na rtech. Na tabuli se objevovaly nejen známky "VD", ale i "D", takže se ke slovu hlásila nejen moje nervozita, ale i žaludeční vředy . Jenže... dali jsme se na boj a z výstavního klání se neutíká .

Směle jsem tedy nastoupila jako první z kernů s Tomem. Za konkurenta měl Lennoxe Solipse, se kterým se setkal již v Bratislavě a stejně jako v Blavě, i v Nitře si Tom odnesl známku Výborná 1 a CAJC . Mám z Toma radost, protože i když je stále ještě teenager a po kruhu se občas pohybuje stylem štěněte, tak jej výstavy baví, rád se předvádí a jen otázka času a trochu cviku, kdy se bude předvádět jako ostřílený profík . Tom tímto titulem splnil Junior šampiona Slovenska a ve svých 13ti měsících a prvním výstavním roku v Čechách má na svém kontě tři dokončené junior šampionáty .

Po Tomášovi nastoupil Čert, kterému dnes výstava opravdu sedla, předváděl se skutečně jako panenka a já na něj a na Jirku byla moc pyšná. Oba dva se výstavu od výstavy lepší a lepší a je radost se na ně dívat . I Čertík se panu rozhodčímu líbil a zaslouženě si odnesl CAC, stejně jako Dan v šampionech. O titul CACIB jsem pomáhala se předvedením Čerta, který si ovšem myslel, že jsem za ním přišla kvůli hře a dovádění a tak předvedení nebylo takové, jaké bych si představovala. Takže CACIB získal výstavní matador Dan a resCACIB zbyl na nás. V podstatě je to jedno, protože Dan už Interšampion je, takže CACIB stejně přechází na Čerta .

Ve fenách nastupovala jako první Energy Power For Slovak Diamont v mezitřídě. Její vystoupení zhodnotil pan rozhodčí známkou výborná, ale bez titulu. V otevřené třídě se předvedla Extra Collection For Solipse a získala CAC. V šampionech byla naše Týna =  Fortuna. Snažily jsme se, Týna natáhla krok a CAC a tím pádem i splněný Šampion Slovenska byl doma . Byla jsem šťastná jako blecha a s ničím dalším jsem nepočítala. Přece jen ... pět mimin je pět mimin a Týna není v nejlepší kondici, jakou bych si pro výstavu představovala. Ale nastoupily jsme dál do klání o titul CACIB a nejdivočejší představy se staly skutečností, Týna okouzlila svým dlouhým a prostorným pohybem a splněný Interšampion byl náš !!!!!

Takže do závěrečného kruhu o titul BOB = vítěz plemene nastoupil TDT = Tom, Dan a Týna . Všichni se snažili jak mohli, ale ... asi jsem se dnes ocitla v jiné dimenzi ... protože tentokrát pan rozhodčí podal ruku mě s Týnou a sci-fi se stalo realitou . Naše Tynuška, mnohými pomlouvaná a opovrhovaná, necelé dva měsíce po odstavu pěti štěňat, získala svůj historicky první BOB a to rovnou na mezinárodní výstavě . Byla jsem skutečně neskutečně šťastná a na svojí holčičku velice hrdá !!!

Tímto tedy Týna "vyrovnala" úspěch otce svých dětí - Ryana, který minulý týden získal Šampiona Chorvatska a také dokončil Interšampiona .

Hm, možná vysvětlím, proč jsem najednou tak nadšená a hrdá na další "diplom" na zdi. Ocenění Týny totiž není jen další "kus papíru" a záznam do PP budoucích štěňat. Pro mě osobně jakožto jejího majitele a chovatele to znamená mnohem víc. Týna je mnou odchovaná a vychovaná fena a titul získala nedlouho po odchovu pěti štěňat !!! Kdo někdy choval tak ví, jak dokážou mimina zamávat s kondicí matky. A kdo neodchoval, nechť si vzpomeňte na to, jak vypadala fenka, když si jel pro své dvouměsíční štěňátko. Cecíky vytahané až na zem, srst nevalné kvality, jediná touha v očích - spát, spát, spát ....

Pro mě tedy to, že Týna dokončila dva šampionáty včetně toho nejvyššího a to v konkurenci dalších fen a získala svůj první BOB právě teď, znamená ocenění mé práce, starostlivosti a pečlivosti, jakožto chovatele nejen Týny, ale především jejích štěňat a péče o ní jakožto o rodící a kojící matku. A těší mě to tím víc, že jsou takhle oceňovány všechny mé feny, Kenie, Kamei, Sylvi, Euridika teď i Týna, dostaly titul BOB i po odchovu štěňátek. Opravdu ... jsem šťastná a hrdá .

Ale abych spadla z výšin a vrátila se k výstavě . Protože jsme do závěrečných soutěží mohly s Tomem i s Týnou a zároveň svou vstupenku na odpoledne dostala i Eva s Agentíkem, kdy Agent na své první výstavě dostal ve třídě štěňat Velmi nadějnou 1, rozhodly jsme se zůstat a čas využít k holčičímu tlachání . Jirka s Beátou jeli na hotel, protože přece jen vstávali o dost dřív než my a já s Alenou a Evou jsme se přesunuly k závěrečnému kruhu do vedlejší haly . Přidali se k nám ještě další známí a potkali jsme tam ještě další kamarády, takže čekání na odpolední posouzení nám pěkně uteklo v družném hovoru .

V závěrečných soutěžích už jsme štěstí neměly, ale jak Agent, tak Tom i Týna šlapali jak měli, na Týnu se pan rozhodčí dokonce přišel osobně podívat, ale do pořadí už nezasáhla. Dostala krásnou BOB plaketku, takže spokojenost .

Když jsme se vrátili na hotel, odvenčili a obstarali psy, sešli jsme se Jirkou a Beátou v rytířském sále na slavnostní večeři . Když si tak vzpomínám, tak si právě nevzpomínám, že bych kdy s Jirkou a Beátou na večeři byla... takže to vlastně byl takový den plný premiér .

Přesto, že jsme byli hladoví jak psi (ha ha ha ti už dávno hladoví nebyli, odpočívali s plnými břichy na pokojích), tak jsem všem zakázala jíst a stihla ty dobroty vyfotit . Pokochejte se tedy a můžete nad fotkami slintat s námi .

 

S plnými břichy a vypovídanými pusami (pořád je o čem mluvit) jsme se odfuněly do pokojů a protože jsme si nestihli všechno říct, sešli jsme se na pokoji u Jirky a Bei a kdybychom nebyli unavení, tak tam povídáme snad ještě do dnes .

V neděli jsme sbalili, naložili pejsky, po snídani jsme se rozloučili s hotelem a jeli znovu na nitranské výstaviště Agrokomplex. V neděli už Eva s Agentem nebyla, tak jsme nemohli ňuchňat štěňátko. Já jsem ale pro změnu musela připravit Archieho, takže jsme se stejně nenudili a čas čekání nám utekl stejně rychle a příjemně jako den předtím. U kerníků v neděli nastoupil místo Toma Archie, jehož soupeř to kontumačně vzdal, takže Archie si s přehledem odnesl CAJC a stejně jako Tom dokončil Junior šampiona Slovenska . Čert s Danem si dnes pořadí vyměnili, Čert získal "čistý" CACIB a Dan resCACIB. Zato ve fenách se situace naprosto otočila. Energy Power si odnesla nejen CAC, ale i CACIB, Extra Collection resCACIB a Týna další CAC. Je pravda, že pan rozhodčí se mě hned na stole zeptal, jak dlouho je Týna po štěňatech a když slyšel že jen čtyři měsíce, tak uznale pokýval hlavou, pochválil jí za dobrou kondici tak krátko po porodu, ale řekl nám, že přece jen ještě není ve zcela TOP srsti, proti čemž se nedalo protestovat. Názoru teriérského pana rozhodčího si vážím, Týna CAC dostala a uznání její kondice v závislosti na době od porodu mě potěšilo.

Takže, abych to shrnula, o titul BOB dnes nastoupil Archie, Čert a Energy Power. Pokračování mého sci-fi se stalo skutečností a titul BOB si dnes naprosto nečekaně odnesl Archie s výslovnou pochvalou za typ a pohyb. Radost moje i Aleny byla obrovská .

Náš víkend v Nitře by se tedy opravdu mohl nazvat veni, vidi, vici, neboť v neděli večer jsme si odváželi :

Tom - CAJC + dokončen Junior šampion SK

Archie - CAJC, BOB + dokončen Junior šampion SK

Čert - 2x použitelný CACIB, splněna druhá země na Interšampiona a 2x CAC na Šampiona SK

Dan - resCACIB, CACIB a BOS a 2x CAC na Grand šampiona SK

Týna - 2xCAC, CACIB, BOB + dokončen Šampion SK a C.I.B.

 

Lepší zakončení výstavní sezony 2013 jsem si skutečně nemohla přát