Podzimní Nitra
(30.10.-2.11.2008)
Dvoudenní Nitra . Cestování do Nitry je poměrně daleké a tak když už tam jedu, tak většinou zůstávám na obě výstavy. Naše plány pro tento víkend byly původně trošku jiné, měli jsme jet s Katkou, Milošem a Jarkou a také s Petrou. Všechno se ale mění a Jarka musela zůstat se štěňaty doma, takže jsme jeli bez ní. Já jsem svůj odjezd také velmi rozmýšlela, Kenie měla v pátek již 56tý den těhotenství. Byla ale naprosto v klidu a pohodě a na hlídání měla být se svým "manželem" Montym u Jitky, takže jsem nakonec po dlouhých úvahách odjela.
Cestovali jsme přes Jitčinu chatu, kde jsme vyložili Kenie a na Jitčino naléhání také Que . Dopoledne jsme strávili příjemným povídáním, venčením a fotografováním psů.
Bylo nádherné pozorovat smečku šesti kernů, jak dovádí na zahradě. Byli skutečně úžasní . Super bylo, že se všichni znali a tak nebyl žádný větší problém. Pak ale začal Gas "machrovat" na Montyho = Krieka, který si to ovšem nechal líbit, protože přece jen ON je tu doma a JEMU to tady patří a strhla se menší potyčka o místo vůdce smečky. To ovšem oba podcenili Kenie, protože břicho - nebřicho, přihnala se je srovnat. Kenie, ač na to nevypadá a na první pohled se tak nechová, tak je rozenou vládkyní a vůdkyní smečky. Vzhledem ke Kenie stavu jsme oba kluky raději rozdělili my, aby ještě nedošlo k nějaké újmě na zdraví.
Počasí bylo krásné a tak se dalo fotit a fotit a fotit
no a nakonec jsme si nemohli nechat ujít společné foto :
Po zanechání mých zlatíček - Kenie a Que do opatrování Montyho a Jitky jsme se vydali na dlouhou cestu do Nitry. Tentokrát jsme jeli dvěma auty, to proto, abych se v případě potřeby mohla rychle vrátit ke Kenie.
Jeli jsme už v pátek a tak to samozřejmě nemohlo dopadnout jinak, než že kolony na D1 a dokonce tentokrát i v Bratislavě a před Nitrou prodloužily naší cestu a jeli jsme cca 5,5 hodiny. Dojeli jsme unavení již za tmy a o to víc nás překvapilo naše ubytování.
Mysleli jsme, že se mýlíme a tak jsme raději hned zaplatili, aby si to snad pan hoteliér nerozmyslel a nepřestěhoval nás kamsi jinam. Po všech těch "noclehárnách" v Maďarsku a Slovinsku - o Srbském ubytování snad raději pomlčím, nám tyhle apartmány připadaly jako pohádkový ráj a vrchol všeho luxusu a to za cenu velmi velmi přijatelnou.
Spokojeni jsme byli i s restaurací - místní šéfkuchař nás rozmazloval výbornými slovenskými polévkami a specialitami. Opravdu to byl víkend snů, alespoň co se ubytování týče.
Po dlouhém dni jsme padli do postelí a nabírali síly na sobotní klání ve výstavních kruzích.
Výstaviště jsme měli kousíček a cestu na něj znám. I přesto jsme vyjeli brzo - jak je naším zvykem a to hlavně z důvodu parkování. Udělali jsme dobře, protože byli vystavovatelé, kteří v koloně na parkování strávili i hodinu !!! Věřím že z toho byli rozladění, ale být v Maďarsku v koloně na výstaviště pouhou hodinu, tak bych byla asi šťastná jako blecha .
Kerníci šli v sobotu hned na začátku a tak jsme již od rána byli ve střehu a šlechtili své miláčky. Překvapilo nás, že mezinárodní výstavy nebývají na Slovensku TAK zastoupené jako klubové. Je pravda, že klubovou výstavu potřebují slovenští chovatelé kvůli uchovnění svého psa, ale i tak ...
Nu, nám to nevadilo a dnešní den by se dal shrnout pod známý výrok :
VENI, VEDI, VICI
Posuďte sami :
Kamei - V1, CAC, CACIB, BOB
Fency - V1, CAC, resCACIB
Gas a Brent - oba výborná, bohužel bez zadání titulu, prý jsou velmi vyrovnaní a paní rozhodčí se nemohla rozhodnout. Škoda, ale budiž ....
Posuzování tedy skončilo poměrně brzo a tak jsme se přesunuli na hotel, abychom mohli dopřát psům zasloužený odpočinek a nám výborný oběd a požitkářské povalovaní ve vaně plné horké vody. Proč se o tom zmiňuji ?? Protože 3/4 naší dvounohé výpravy nemá doma vanu a tak jsme si jí užívali alespoň tady .
Počasí bylo nádherné, i když větrné a tak jsme si užívali i sluníčka - a samozřejmě nezbytného focení
Po odpočinku jsme se vrátili na závěrečné soutěže, protože přece jen ... Kameika tolik pohárů nemá a nechtěla jsem jí o tenhle připravit. A dobře jsem udělala, protože je opravdu nádherný . Miloš, Katka i Petra jeli se mnou, protože si tu "legraci" jak bude Kamei soutěžit o "místo na bedně" nechtěli nechat ujít. Měli smůlu - a nebo štěstí ?? protože kern pana rozhodčího vůbec nezaujal.
Posuzování skupin FCI je jako vždy až na závěr soutěží a tak jsme měli dost času shlédnout
štěňata
dorost
i chovatelské skupiny.
mimo jiné jsme viděli i moderní a povolené "týrání psů" . Chudák zvířátko se celé třáslo a bylo neschopné udělat krok. Když jsem si představila, že bych Kamei nasadilo něco podobného na nožky, tak by vyhodila všechny čtyři do vzduchu a než by dopadly opět na zem, tak by byly botky rozkousané.... No, nevím ... možná že mají botky smysl v zimě do sněhu a to jen na místa, kde se opravdu hodně solí. Ale myslím že s trochou péče a indulony se dá zima přežít i bez nich.
Večer jsme si pak udělali "soukromou párty s vyloučením veřejnosti" a oslavili dnešní úspěch. Jako první samozřejmě odpadli naši miláčci :
V neděli jsme se museli sbalit a vyjeli jsme opět brzo. Bez problémů jsme zaparkovali a vyhnuli se tak čekající koloně. Tentokrát se organizaci klubové výstavy nedalo nic vytknout, vše bylo připravené a přichystané. Koberce byly téměř po celém kruhu a vesměs krásně rovné. Stoly s proti skluzovými podložkami a posudky a desky přímo na místě. Prostě - pohoda .
Ranní "kulturní" vložkou se stali pejsci australáků, kterým se koberce nelíbily a odmítaly chodit, někteří byli skutečně k popukání - samozřejmě nám, divákům, jejich majitelé už se tak moc nesmáli.
Dnes šli kerni téměř až na závěr posuzování a tak jsme měli na šlechtění dost času. Bohužel psi byli po včerejším výstavním dnu dost unavení a když se k tomu přidalo čekání přes celé dopoledne, tak toho měli skutečně víc než dost. Titul BOB si odnesl nádherný Mambo slečny Jany Kadnárové, tak jsme na nic nemuseli čekat a mohli jsme vyrazit na Prahu.
Kolony se nám vyhnuly (a nebo spíš mi jim) a dojeli jsme v krásném čase 4,5 hodiny. U Jitky jsme naložili Kenýska - stále ještě v celku a starostlivou Que.
Všechno dobře dopadlo, všichni byli celkem spokojení, takže :
konec dobrý, všechno dobré