Výprava na Slovensko
aneb šupky hupky na halušky
(24.-25.01.2009)
Po úspěchu v Olomouci jsme se s Katkou vypravily do Trenčína. Tentokrát jsme poněkud změnily osazenstvo, Kameiku s bříškem plným štěňátek jsme nechaly doma a vzaly místo ní Kenie, Abygail zůstala také doma, a na pomoc jsme si přibraly mojí dcerku Klárku.
Vzhledem k tomu, že jsme zimu z Olomouce měly ještě zalezlou pod nehty, tak jsme opět vyrazily o den dříve, tentokrát v sobotu, protože kerni se vystavovali v neděli. Než jsme proházely a umístily všechny psy - Kamei měla na hlídání Jitka a Que si vzal pro změnu Miloš s Jarkou - děkuji všem, tak jsme vyjely až těsně před polednem. Cestou jsme se stavěly na oběd a nestačily jsme se divit, kdo všechno si dnes může udělat řidičský průkaz
Dál jsme pokračovaly v klidu, míru a pohodě. Cesta celkem ubíhala až do doby, kdy byla za Uherským Hradištěm značená objížďka a my se začaly motat po okreskách, vesničkách a mezi poli. Krize už totiž dorazila i mezi ty co mají na starosti dopravní značení a tak se značky po pár zatáčkách ztratily .... Pro jistotu se chvíli ztrácela i jinak spolehlivá navigace, takže jsme vlastně jely více méně podle intuice.
Alespoň jsme měli dost času obdivovat krásy přírody. Stále si stěžujeme, že známe Čechy jen z dálnic, tak dnes jsme měly možnost poznat je i z okresek
"Čechy krásné, Čechy mé ....."
"... slunce šlo spát ...."
"skákal pes přes .... zelenou louku..."
Nakonec jsme přeci jen dojely do Trenčína a našly hotel, který nám Miloš tak báječně vybrat . Díky, máš to u nás .
Ubytování bylo super, byla tam dokonce i vana . Bohužel rozměrově neodpovídala našim postavám, tak jediný kdo se mohl koupat, byla Klárka .
Hned po zabydlení jsme se pustily do úpravy našich dvou krasavic a jednoho krasavce. Kerni měli jít hned jako první, tak nebylo moc času na "hrdinství". Jako první šla na řadu Fency
Kenie a Monty (věční a nerozluční milenci) hned obsadili postel a odmítali již vstát :
Fency měla pro jejich lásku pochopení, taktně jim nedělala křena a obsadila si jiný pelíšek. Na co myslela, nevím. Možná i ona vzpomínala na svou první velkou lásku - Izmaila :
Noc se nám zdála krátká a ráno se nechtělo nikomu z teplého pelíšku
Nakonec jsme přeci jen vstaly a dojely na nedaleké výstaviště. Venku byla mlha, zima a velmi sychravo.
Organizátoři to zcela určitě mysleli dobře a tak v halách byly zapnuté větráky s teplým vzduchem. Vzduch tam ale stál a tak jsme byli za chvíli uvařené nejen my, ale hlavně psi.
Velmi neočekávaně nás překvapila paní Cherýnová, která je autorkou těchto nádherných a výborných chaloupek - MOOOC DĚKUJEME. Toto skutečně obdivuji. Snažila jsem se několikrát upéct na vánoce dětem chaloupku, ale ... nějak nevím ..... každý díl mi v troubě jinak "vyrostl" a tak výsledek nešel sestavit .... Takže před touto precizní krásou hluboce smekám.
Čas postoupil a začalo výstavní klání. Z naší trojky šel první na řadu Monty. Chodil krásně, nechal se super vystavovat, ale na Eyecathera od pana Semana dnes bohužel neměl. Odnesl si tedy V2, resCAC, resCACIB.
Jako další postoupila Fency ve třídě otevřené. I ona šla krásně, bohužel pana rozhodčího zaujala spíše subtilní Melany, a tak si i Fency odnesla V2, resCAC.
Nakonec třetí a poslední nastoupila v šampionkách Kenie, která si dva a půl měsíce po štěňátku vybojovala svůj další a krásný CACIB. Pro nás sice nepotřebný, titul Interšampiona máme již uznaný, ale získaly jsme první CAC na slovenského Grand šampiona.
Titul BOB si odnesl se svým psem pan Seman. To nám vcelku nevadilo, protože jsme se mohly sbalit a vydat se na dlouhou, předlouhou cestu domů.
Projížděly jsme opět okreskami a dojely jsme na opuštěné slovenské hranice
u nás jsme obdivovaly nádherné a nezvyklé kostely :
Objížďka byla dlouhá, my i psi unavení, venku bylo nádherně, tak jsme zastavily a udělaly si příjemnou procházku :
Pak jsme opět vyjely mezi pole, louky, vinice a sady :
A místo šedi velkoměst jsme obdivovaly novodobou barevnost vesnic. Jen nevím, zda by v některých případech neznamenalo méně barvy spíše více
Bylo nám spolu dobře a při příjemném rozhovoru a veselé náladě nám cesta rychle uběhla
a za pár hodin jsme již spatřily důvěrně známá světla naší matičky Prahy