reference od majitelů štěňátek

 

O sepsání následujících slov byli požádáni všichni majitelé odchovaných štěňátek. Emaily, které jsem dosud dostala, jsou zde uvedené, pokud se mi budou vracet další hodnocení, budu je postupně doplňovat.

Články nejsou ode mě nijak upraveny, do textů jsem nezasahovala.

A proč je zde vůbec uvádím? Protože jsem zde měla zájemce na štěňátka, kteří si stoupli do dveří a když zjistili, že štěně u nás doma běhá na volno, má přístup do celého bytu a může tudíž všude udělat loužičku a nebo bobek, tak se zase otočili a rychle odešli.

Pravda je, že člověku, kterému vadí štěněčí loužička nebo bobek, bych ani štěně nedala. Stejně tak bych neprodala štěně do kotce, nebo jako "hračku pro dítě". Nového člena rodiny by měla chtít celá rodina, protože štěňátko, stejně jako miminko, potřebuje cítit lásku a "chtěnost". Kerni jsou navíc velmi společenští a velmi kontaktní pejsci a tak by jim pobyt v kotcích rozhodně nesvědčil.

U nás jsou štěňátka odchovávaná v domácnosti, jak se můžete dočíst i v jednotlivých deníčcích štěňátek, bydlí s námi v jedné místnosti, jsou zvyklá na děti a celou naší velkou psí smečku. Snažím se je připravit na odchod do nových domovů co nejlépe, resp. podle mého nejlepšího vědomí a svědomí . Netvrdím, že všechna štěňátka jsou a budou výstavními šampiony, i když se snažím vybírat pro mé feny ty "nejlepší" psy (podle mě). Pro mě je velkým a zásadním kritériem zdraví a povaha budoucího otce mých štěňat.

Protože, pokud si uvědomíte, že si vybíráte společníka na dalších cca 15 let, tak si myslím, že povaha a zdraví je cennější a má větší hodnotu, než krása a pár pohárů na poličce. Takže ... za dobu pobytu vašeho štěňátka v mém bytě se snažím udělat pro jeho budoucí povahu to nejlepší, co mohu .

 

J´Idaia = Coco

Dear madam,
on our journey home we didn´t have any problem at all. All the time she was sleeping on my legs and she looked satisfied. Every two hours we made small brakes that the dogs could do what´s necessary to do. Coco followed us, drank, ate ...
At home we are living for each other: living together, walking together, playing together, eating, sleeping together. She is a real friend for carring and sharing.
I love her so much. She is really pretty.
Thank You very much for so good breeding and excellent growing up the puppy.
Neda

Chloe = Amy

Jmenuji se Chloe Hoity-Toity Gang a vlastním dva dvounožce, které jsem si před nějakým časem vybrala, když se přijeli podívat na naší smečku. Nechci být domýšlivá, ale už tehdy jsem byla ten nejrozkošnější tvor na světě, takže jsem si je bez nejmenší námahy okamžitě omotala kolem drápku. Malou chvilku váhání, jestli si mají vybrat mě, nebo moji stejně blonďatou sestřičku, jsem jim rázně překazila bravurním skokem do jezírka, takže po krátkém litování a osušování toho „ubohého“ štěňátka bylo rozhodnuto a už jsem s nimi drandila domů.
A od této první příjemné zkušenosti už bylo jasné, kdo bude u nás doma pánem.
Doma mi změnili jméno na Amy a mně se to docela líbí. Nejdříve jsem si sice myslela, že se jmenuji Amyne, ale později jsem zjistila, že Amy a Ne jsou dvě samostatná slova, která se ovšem z mě neznámých důvodů často vyskytují společně.
Od začátku mě moji dvounožci berou na všelijaké návštěvy a výlety. Jezdili jsme na nádraží, prohlíželi si autobusy, chodíme na různé psí cvičáky, do města a do restaurace, do lesa a k rybníku, mezi lidi, děti a psy a ještě na spoustu dalších míst, kterých je tolik, že si je už ani všechny nepamatuju.
Taky mi pořídili dvě veliké zahrady. Jsou tak veliké, že se jim tam dokážu krásně schovat a trvá jim opravdu moc dlouho, než mě najdou a potom mají strašnou radost, že jsem v pořádku a vždycky mi dají pamlsek.
Mně se to moc líbí, protože já zkrátka miluju, když se pořád něco děje. Na druhém konci těla (myslím na tom opačném, než je hlava) mám takové signalizační zařízení. Dvounožci mu říkají ocásek nebo anténka. A ten když vztyčím, říkám jim tím, že je všechno OK. A musím říci, že to se mnou mají snadné. Já mám anténku nastavenou na OK prakticky pořád. Ničeho se nebojím a líbí se mi skoro všude. I u veterináře!!! Má piškoty, říká mi legrační věci a vůbec je to docela prima chlap.
Zpočátku jsme samozřejmě s mými dvounožci měli nějaká drobná nedorozumění. Dvounožci třeba z nějakého důvodu neradi šlapali do malých loužiček nebo hromádek, které jsem za sebou nechávala úplně všude. Nebo legračně pištěli, když jsem je vší silou jen tak z legrace kousala do rukou (nebo jiných částí těla, když jsem na ně dosáhla). Také měli tu a tam problém s mým výběrem hraček. Jako by si nemohli koupit nějaké jiné boty, když se mi tyhle tak pěkně žvýkají! Nebo kočky – to je jedna z mých nejmilejších hraček, ale oni pro to nemají naprosto žádné pochopení a kočky přede mnou brání. A přitom u nás na vesnici je koček tolik!
Ale všechna nedorozumění zmizela jako mávnutím kouzelného proutku, když se rozhodli mě cvičit a vytáhli takovou kouzelnou krabičku. Říkají tomu klikr a je to ten nejjednodušší způsob, kterým je mohu ovládat. Stačí udělat cokoli, co je přiměje kliknout. A hned po kliknutí šup – dají mi nějaký úžasný pamlsek, nebo třeba míček.
Zpočátku jsem z nich dokázala dostat úplně snadno tolik pamlsků, až jsem měla bříško jako bubínek. Stačilo si sednout a klik – pamlsek byl tady. A potom lehnout, zaštěkat, tancovat na zadních nožkách nebo válet sudy – to všechno je snadné a když jim to ukážu – klik a klik, pamlsky se jen sypou. A z toho mají moji dvounožci opravdovou radost, protože si myslí, že cvičí oni mě.
Ale teď, když už jsem starší, musím být mnohem vynalézavější, protože začali s klikáním trošku šetřit. Někdy musím spojit třeba několik cviků dohromady - ale nakonec stejně kliknou a vítěz jsem zase já.
A nesmím zapomenout na to, že jsem je občas začala brát s sebou na výstavy. Mohou si tam s ostatními majiteli navzájem vyprávět o tom, jací jsme úžasní. A taky je to pro ně poučné – jen ať pěkně vidí, co by mohli mít doma za potvoru, kdyby si nevybrali takového rozkošného kerníka jako jsem já.
Dokonce jsem je na jedné výstavě vzala k paní, která řekla, že kdybych chtěla, mohla už bych mít i štěňátka.
Myslím si, že pár maličkých úžasných kerníků by ty moje dvounožce mohlo na nějakou dobu zabavit a já bych měla víc času na svoje zábavičky. Ale to musím ještě promyslet a zatím si budu užívat svoje výsostné postavení v naší smečce.
A teď už musím končit, potřebuji přemýšlet o tom, jestli se večer na gauči přitulím spíš k paničce, nebo k páníčkovi. Snažím se mezi ně rozdělovat svoji přízeň rovným dílem, ale řeknu vám, je to těžké...

Chloris = Chlo

V roce 2010 mi po 14ti letech zemřela kerní holčička Dášenka. Nějaký čas jsem smutnila, ale bez psa nebyl život úplný a proto jsem se rozhodla pořídit si zas kernteriéra. Pátrala jsem na internetu. Nakonec jsem sehnala fenečku Donušku. Krásné a milé zvířátko, které mi přineslo do  života radost. Rozhodla jsem se zkusit štěstí  a  vystavovat.Neznalá věcí jsem se vydala na výstavu, zatím to jen okouknout. Na doporučení od chovatelky Donušky jsem se na výstavě seznámila s chovatelkou kernů, p. Vynikalovou. Ta mi ochotně radila s trimem, výživou a vším ostatním. Protože Donuška milovala ostatní pejsky a rozhodla jsem ji pořídit kamarádku. Tentokrát padla moje volba na kerní fenečku Chloris od p. Vynikalové. Po vánocích jsme si pro ni jeli. Vybaveni kupní smlouvou a výbavičkou jsme vyrazili směr domov. Chloriska vydržela přepravu bez obtíží. Zabydlela se u nás během pár minut. Proběhla celý domek, zkontrolovala koš plný hraček. Seznámení s Donuškou proběhlo v klidu a holky si začaly hrát. Do začátku jsem dostala od chovatelky granule, takže nebyl problém se stravou. Od začátku spala s Donou a se mnou, takže k pláči také nedošlo. Byla naučena na papírové pleny, které jsme během 3měsíců odbouraly. Obě holky mají po celý den přístup na zahradu, takže to šlo dobře. Tedy, abych byla upřímná, občas učůrá, to když k nám přijde návštěva a to radostí. Život s kerny je báječný.

Paní Lucie Vynikalová mi pomáhá v péči o kerníky. Poradí, pravidelně informuje o sezonních nebezpečích, které psy ohrožují. Jsme v pravidelném kontaktu. Také mě pomáhá při výstavách. Jsem začátečnice a tak odvodit psa v kruhu je pro mě někdy problém. Odvodí Chlorisku, nebo poradí. jak na to. Chloriska je zatím výstavně úspěšná a máme z ní obě velkou radost. I když na prvním místě je samozřejmě zdraví a spokojenost psa. Na to klade p. Vynikalová veliký důraz. Stará se o své odchovy štěňat a to perfektně.

Získala jsem novou kamarádku a spoustu přátel z řad majitelů psů z jejích odchovů. Setkáváme se pravidelně na výstavách. Několikrát ročně se také setkáváme celá skupina s názvem HTG a je to báječné. Užijeme spoustu zábavy, vyměníme zkušenosti, naši kerníci si pohrají. Důkazem jsou zábavné reportáže ze setkání na webových stránkách Lucie.

Chtěla bych poděkovat Lucii za báječnou Chlorisku, za pomoc při péči o kerní holky, za upřímné přátelství.

                                                                                                            Ještě jednou Lucko, můj velký dík.

                                                                                                                Vážím si Tě Alena Turková.

 

Deianeira = Dášenka

Dáša se jmenuje správně dle průkazu původu Deianera a je z chovatelské stanice Hoity-Toity Gang paní Lucie Vynikalové.

Paní chovatelku jsem objevila na internetu, když jsem začala vloni v létě shánět informace o Cairn teriérech a jejich chovatelích. Její stránky se mi moc líbily, bylo vidět, že chovatelka je psům naprosto oddaná. Zaujalo mě, jak poctivě popisovala den po dni období březosti svých dvou fen (mimochodem opravdu krásných holek) a pak den po dni období, kdy se narodila a vyrůstala jejich štěňata. Z fotek bylo jasné, že pejskové jsou vychováváni v kontaktu s ostatními psy a s členy rodiny, takže se dalo očekávat, že z nich nevyrostou žádní bojácní a zakomplexovaní psi.

Chovatelku jsem na podzim zkontaktovala a zamluvila jsem si u ní štěně – fenku. Dokonce jsme se domluvili, že nás chovatelka u nás navštíví i se svými fenkami, abychom si je mohli pořádně prohlédnout a „in natura“ ověřit jejich pohodovou povahu. Návštěva proběhla úplně v pohodě, obě fenky se k nám chovaly přátelsky a vesele nám prošmejdily zahradu. Po návštěvě jsme věděli, že jsme si vybrali dobře.

S paní chovatelkou jsme zůstali v kontaktu a tak jsme se dozvěděli, že Kenie se narodili dva kluci, takže musíme počkat na další březost, tentokrát Kameiky. To už jsme měli větší štěstí, Kameice se narodili 4 kluci a 2 holky a my se začali těšit na dalšího člena rodiny.

Poctivě jsem sledovala web stránky paní chovatelky, která nyní psala o štěňatech Kameiky. Vždy tam uvedla, kdy byla štěňata odčervená, jak proběhla kontrola u veterináře a taky díky fotkám jsme sledovali, jak štěňata se mění z malých myšek v krásné pejsky. Taky jsme se dočetli, kdy byla štěňata odstavena a začala se učit žrát granule.

Nemohla jsem se dočkat, až je uvidím, tak jsem se domluvila s chovatelkou, když bylo štěňatům 1 měsíc, že se na ně přijedu podívat. Návštěva se vyvedla, štěňátka byla úžasná. Paní chovatelka je měla v ohrádce, kde měla deku na spaní a noviny na čůrání. Když jsem přišla, tak je vypustila, aby se proběhla a prošmejdila byt. Z venku přiběhli i ostatní psy a bez problémů si se štěňaty hráli.

Domluvila jsem se s paní chovatelkou, že si Dášu vyzvedneme 2.4.2010, kdy ji bude 9 týdnů.

Paní chovatelka byla na domluvený termín vzorně připravená. Dáša byla vytrimovaná, očkovaná a očipovaná. Podepsali jsme s paní chovatelkou kupní smlouvu a paní chovatelka nám předala očkovací průkaz a výbavičku pro Dášu (granule, hračky, dečku, misku na vodu a vodítko). Průkaz původu nebyl ještě vystaven, tak nám jej paní chovatelka pošle doporučeně, jakmile jej obdrží. Vše proběhlo zcela profesionálně a my jsme si spokojení odváželi naši novou členku rodiny.

Když jsme dorazili domů, byla Dáša trochu zakřiknutá, ale druhý den už se rozkoukala a začala si s námi hrát. Noc přečkala bez kňučení, asi proto, že spala se mnou. V každém případě jsme ji doma připravili podobné zázemí, na které byla zvyklá u paní chovatelky. To znamená ohrádku, pelíšek a čůrací plenu. Nemá vůbec problém se jít do ohrádky vyspat a pak s námi pobíhat po domě a po zahradě. S jídlem taky nemá žádné problémy a baští granule 3 x denně, jak nám paní chovatelka napsala v příručce. Na to bych málem zapomněla, paní chovatelka nám také dala pěkně vypracovanou příručku „Jak se správně starat o štěně“. Příručka nám v prvních dnech dost pomohla, protože je to přece jenom už téměř 14 let, co jsme měli naposledy štěně.

V každém případě webové stránky paní chovatelky rozesílám všem svým kamarádům, kteří mají rádi psy, protože jsou velice pěkně udělané a i chovatelé jiných plemen si tam mohou najít dobré rady a zkušenosti z chovu, z výstav a z cestování.

Jitka Holá, Rakovník

 

Danaos = Dan

Jak jsme si přivezli kerníka.

Cestu do Plzně jsme s Daníkem zvládli překvapivě dobře,žádné blinkání se nekonalo ani náznakem, jenom místo přepravky by radši seděl na klíně a muchloval se. Navzdory pokročilé večerní hodině hned po příjezdu *vypucoval* misku se žrádlem a spokojeně usnul, žádný fňukání a *bréč*.  Protože máme v obýváku koberec, tak jsme zainvestovali do zbytkového lina pod ohrádku, kde má pelíšek a misku s vodou. První dva dny byl trochu nesvůj,hodně spinkal a netroufal si sám mimo obývák a ani k misce se moc nehrnul. Pak se ale rozkoukal, zjistil, kdo je všechno v jeho nové smečce a teď už hlídá výtah, když někdo chybí. Taky jsme řešili, jak na něj budeme volat,nakonec zvítězil prostě *Dan* (z Danaos) nad *Danym*.

Ještě bychom mu nakonec říkali *rotný Smiřický*. Z hygieny jsme měli trochu strach (koberec !), ale nakonec to vůbec není tak zlé, jenom nám chvíli trvalo, než jsme se navzájem s Danem pochopili. Zakoupili jsme hygienické podložky *Bea puppy*, jednu máme vedle ohrádky a Daník se po několika pochvalách na ni naučil bez problémů chodit čůrat. Ač jsme tomu moc nevěřili, podložka skutečně pohlcuje pach moči a vydrží i několik dní. Chvíli nám ale trvalo, než jsme pochopili, že nechce kakat na čerstvě počůranou podložku. Teď má hned vedle noviny, na které chodí na velkou. Stejně se ale těšíme, až se venku oteplí a budeme moct chodit venčit ven ;-). Do teď jsme byli na procházkách jen přes poledne a líbilo se mu to čím dál víc.

Zatím se Daníkovi nepodařilo nic zničit, ačkoliv se nedá říct, že by se o to statečně nepokoušel. Pokud není v ohrádce, tak je třeba ho mít pořád na očích, protože je to pěknej vykuk, a i když si většinou netroufne přímo neposlechnout, tak stejně pořád dumá, jak nás oblafnout.

Přestože nejoblíbenější zábava je přetahovaná o cokoliv, což s menšími či většími úspěchy omezujeme na jeho hračky, napáječ od notebooku je příliš silné lákadlo. Hořký sprej, kterým jsme postříkali všechny kabely v dosahu, pomohl dost, přesto je třeba být *bdělý a ostražitý*.

Ačkoliv přes den vymýšlí sebevětší lumpárny, je to ještě mimčo a večer se přijde před spaním pomazlit. Pak ještě většinou svede tvrdý zápas s pelíškem, který musí pokořit.

Musím říct, že ač televizní maniaci, už týden koukáme na ohrádku místo na obrazovku.

Jinak roste jako z vody, přikládáme fotku *jako důkaz*.

Beáta a Jirka

 

Carus = Oskar

Oskárek je sice neplánovaný, ale moc chtěný přírůstek do naší rodiny. Zůstal v majetku chovatelské stanice HOITY TOITY GANG,  u nás je  v  " pěstounské péči", ale máme ho rádi jako by byl vlastní :-) . Díky dokonalé péči, které se mu dostalo v prvních dvou měsících jeho života, k nám do rodiny už přišel jako zdravé, pohodové a sebevědomé štěně. Má opravdu výjimečně milou a přátelskou povahu a velký smysl pro humor (jako většina kernů).  Po své mamince Kenie zdědil překrásné oči, kterými se moc hezky umí omlouvat za rozkousané nohy od stolu, uhryzané tkaničky od bot a počůrané postele. Náš tříletý kerní šampion Monty původně nebyl rozšířením smečky příliš nadšen, ale Oskar ho záhy přesvědčil že: VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE.  Oskárek se v necelých pěti měsících doma ještě občas počůrá, ale už ví, že venčit se má výhradně venku (jen to prostě vždycky nevydrží). V jídle si moc nevybírá a je velmi učenlivý. Monty mu vytrvale předvádí správné psí chování, výsledky budou určitě brzy znát :-) Život s pejskem je lepší než život bez psa a dva pejsci to je dvojnásobná radost!!! 

 

Cronus = Ronek

Moje zkušenosti s kerními kluky:

V roce 2008 jsem se rozhodla, že si pořídíme znovu psa. Volba padla na cairnterriéra, po kterém jsem toužila již delší dobu. Protože v okolí Hradce Králové jsem nenašla chovatelskou stanici, která by měla štěňata, hledala jsem na internetu. Našla jsem chovatelskou stanici, štěňata byly k dispozici, jeden z kerních kluků se mi moc líbil a tak jsme si pro něj za krátký čas jeli. V té době jsem neřešila nic jiného. Chtěla jsem cairnterriéra - psa s PP, věděla jsem, že cenová relace těchto psů se pohybuje mezi 7000-15000,00 Kč. Doma chodil na noviny, brzy se naučil venku, ale stále měl snahu utíkat. Nejprve jsem myslela, že je to jedna z vlastností kernů, ale později, když jsem se připojila ke skupině majitelů kerníků a začala se psem jezdit na výstavy, jsem zjistila, že tomu tak není. Většina kerníků se drží svých majitelů. Na výstavách jsem se naučila hodně o kernících, jejich povaze, správném vzhledu a jejich různorodosti. Z hodnocení rozhodčích jsem se také poučila, že zrovna ten náš, mezi šampiony nepatří. A tak jsme se doma rozhodli, že si pořídíme ještě jednoho kerního kluka, a tentokrát jsme pečlivě vybírali. Chtěli jsme zase tmavého žíhaného, ale s dobrými předpoklady a kvalitními předky. Tak naše volba padla na Kenie, která patří p. Vynikalové. Předběžně jsme se dohodli a čekali na krytí, porod a štěstí, že ve vrhu bude kluk a ještě k tomu tmavý. Nakonec jsme se dočkali, Kenie porodila dva kluky, ale oba světlé. Trochu zklamání, že není jedno z nich v barvě matky, ale protože se mi moc líbil i krycí pes, tak jsme se rozhodli pro prvorozeného Cronuse – doma zvaného Ron. Mohla jsem sice počkat, jak dopadne krytí další fenky Kamei, ale Ronek byl láska na první pohled. A tak se stěhoval Ronek domů do Hradce Králové. Samozřejmě jsem měla strach, jak ho přijme ten starší, ale v tomto směru bylo vše v pořádku. Myslela jsem, jak už všechno od prvního štěněte znám, ale pozor, vše bylo jinak. Zerow dobře snáší jízdu autem, Ronek blinká. Zerow jedl málo a měla jsem problém s výběrem stravy, Ronek sní vše, co se mu předloží a jí daleko větší porce než Zerow. Přitom byl Ronek stále hubený a vysoký. Od chovatelky jsem si zjistila, že jeho bratr je na tom stejně.  Teď mohu s klidným svědomím říct, že je v lepší výživové kondici, než byl Zerow. Od chovatelky se mi dostalo víc rad k dalšímu chovu, kdykoliv se na ní mohu obrátit s dotazem a samozřejmostí je i dvouletý servis – trimování. Ronek byl naučen na noviny, a pokud nejsme schopni mu zajistit častější venčení, dojde si na noviny sám. Nejprve jsme po bytě měli noviny asi na pěti místech, ale po 3 měsících jsme je ponechali již jen na jednom místě. Občas se stane, že Ronek v zápalu hry se Zerowem, nestihne najít noviny, dostane vyhubováno, ale nijak mě to nerozhází, prostě je to štěně. Ani jeden ze psů mi nerozkousal žádné boty, což běžně štěňata dělají. Je pravda, že když jsou doma dva psi, tak nemají čas se nudit. Překvapilo mě, jak málo Ronek spí. Zatímco Zerow již od štěněte spí celé dopoledne, Ronek chodí po bytě, zkoumá ho, hraje si, dokáže se i sám zabavit a spí minimum času. Sem tam najde něco, co by mohl rozkousat nebo okusovat, ale pak je na nás zda mu to dovolíme, v podstatě chodí na stejná místa, která už před ním okusoval Zerow. Taky víc štěká, ale přijde na zavolání. Zerow se po zavolání většinou běží schovat a přijde až za čas a opatrně, Ronek přiběhne hned. Stejně jako každé štěně i Ronek musí být vychováván. S jeho poslušností je to každý den lepší, teď mu bude 5 měsíců a je na tom lépe, než byl Zerow v jeho věku.

Abych to shrnula na závěr:  Štěně je mládě a stejně jako se musí vychovávat děti, musí se vychovat i štěně. Ale pokud bych si ještě někdy vybírala dalšího psa, volila bych chovatelku, která má psy v bytě, naučené na běžný chod v domácnosti; na to, že ruce, kterého berou ho i hladí a nechtějí mu ublížit, už ne štěně, které první týdny života strávilo v kotci, sice s maminkou a sourozenci, ale mimo lidskou společnost. A samozřejmě oba naše psy milujeme a nějakou tu chybičku jim odpouštíme, ani my nejsme z jejich pohledu dokonalí. Štěně od paní Vynikalové můžu s klidným svědomím každému doporučit. Ať z hlediska péče a výchovy, tak i z hlediska přístupu chovatelky k budoucím majitelům.

A o tom jak naši psy dál žijí se můžete podívat na jejich stránkách: www.cairn-cz.eu  

Alena Fléglová – majitelka Zerowa a Cronuse

 

Neptun = Bob

zatím nedodáno

Nemo

Když jsme se vloni na jaře rozhodli, že si chceme pořídit pejska, věděli jsme, že chceme teriéra, neboť jsme již jednoho v rodině měli, toto plemeno je nám sympatické a nejen díky fence Peggy jsme již k teriérům měli vztah… Nakonec jsme vybrali právě kerna  – veselého, aktivního, chytrého pejska s kukučem přítulného, milého rošťáka.

Na internetu jsme narazili na chovnou stanici paní Vynikalové a hned při prvním setkání v oboře Hvězda, kdy jsme společně venčili její tři fenky, jsme cítili, že to byla dobrá volba. Celé dvě hodiny nám Lucie zaujatě vyprávěla o svých mazlíčcích a o chovu, vyptávala se, o jakého pejska a proč máme zájem, zda chceme pokračovat v chovu nebo mít doma jen mazlíka pro radost. Chtěli jsme pejska. Návštěva u paní Vynikalové v bytě, kdy jsme jeli okouknout vrh štěňátek Que a vybrat si toho našeho potencionálního člena rodiny, nám bylo hned jasné, že Lucii na jejich fenkách a nových přírůstcích opravdu hodně záleží, že štěňata nenechává celou dobu pouze zavřená v ohrádkách, ale že je několikrát za den pustí se proběhnout a hrát po místnosti a tím je už od mala učí jak hře, socializaci s ostatními členy rodiny, ale také čistotě, neboť štěňata se vyprazdňovala na novinách rozložených po bytě. Když jsme si našeho Nemíka odnášeli po dvou měsících domů, dostali jsme k němu ještě i výbavu v podobě deky z jeho pelíšku, hračku na kterou byl zvyklý, vodítko, granule a úžasně pečlivě vypracovaný manuál pro začínající majitele s rodokmenem a smlouvou. Byly v něm všechny důležité informace týkající se krmení, místa na spaní, zdravotních záznamů, termínů dalšího pravidelného odčervení a očkování, kontakt na veterináře, no zkrátka v kostce vše potřebné a důležité pro to, aby mělo štěně maximální péči, kterou potřebuje. Nemo byl očkovaný a odčervený a od Lucie jsme dostali nabídku na jeho trimování.

Už první noc Nemo klidně spal, přes den byl veselý, zvědavý a hravý, prozkoumával nový terén, seznamoval se členy své nové smečky a už od prvních dnů se, pro nás až neuvěřitelně disciplinovaně, chodil vyprazdňovat na noviny, které měl rozložené v kuchyni. První měsíc byl na noc zavřený v kuchyni a asi za měsíc a půl se postupně začal venčit jen venku.  Nemo je chytrý, společenský, velice kontaktní pejsek. Od mala je zvyklý cestovat, takže např. jízda autem mu nedělá nejmenší problémy. I když projevuje obrovskou radost z naší přítomnosti a neustále vyhledává nějakou společnou hru a lumpačinu, umí být zároveň sám, kdy poslušně čeká doma, až zase přijdeme a vyrazíme na procházku nebo vymyslíme nějakou legraci. Rozhodně to není uštěkaný, úzkostný pes, který by štěkal, vyl a byl jakkoli nepřizpůsobivý, když je zrovna sám.

Samozřejmě, že to třeba někdy, jako štěně, nevydržel a udělal loužičku tam, kde neměl, a občas něco z radosti ze hry rozkouše a ještě aby ne, je to přece štěně. A to nemůže být zavřené a separované v nějakém ohrazeném prostoru. Každý majitel by si měl při pořízení psa uvědomit, že si opravdu vybírá dalšího člena rodiny, a že kerni jsou povahou velice kontaktní a přátelští, potřebují cítit sounáležitost s děním v rodině svých majitelů a nemohou být někde zavření.

S Lucií udržujeme i nadále pravidelný kontakt, navštěvujeme se a podnikáme společné procházky. O Nema, stejně jako o své další svěřence má zájem a svým pejskům věnuje v podstatě všechen svůj čas. Už na první dojem, při pročítání jejích webových stránek se nám moc líbilo, že píše téměř každý den zprávy o daném vrhu v podobě rozsáhlého deníčku doplněného bohatou fotogalerií s výstižnými a vtipnými popisky, přidává příběhy, reportáže, předává rady a zkušenosti pro nové majitele a ti mají tak možnost toho „svého pejska“ od jeho prvního dne sledovat, prohlížet fotky a těšit se každý den na nové zprávy o svém štěňátku. Měla jsem tak fotku Nemíka na stole v kanceláři ještě dřív, než byl vůbec u nás doma. Z těch stránek je od prvního okamžiku cítit, že paní Vynikalová věnuje každému novému vrhu opravdu vždy maximum a pro své pejsky udělá a obětuje cokoli. Jsme rádi, že máme Nema a jsme rádi, že ho máme od Lucie. Víme, že se na ní můžeme kdykoli s čímkoli obrátit, poprosit o radu, případně pohlídání Nemíka, a že je fajn, že jsme zůstali v kontaktu. Pokud bychom měli někomu doporučit pejska, určitě by to byl ten - z  Hoity Toity gang!

 

Niagara = Naira

zatím nedodáno

 

Bélos

Náš kerní kluk se jmenuje Bélos. Dne 1.4.2010 to byl rok,co jsme si ho přivezli jako malé psí miminko.Přesto, že já osobně jsem nikdy žádného psího mazlíčka neměla, dá se říct, že jsem byla připravená téměř na všechno.To, že budu utírat loužičky a sbírat bobíky, bylo víc než jasné, s tím musí každý počítat. Beloušek byl zvyklý venčit se na noviny, ale občas, většinou v zápalu her a lumpáren se malá nehoda stala....a co, tak se to utřelo a lumpačilo se dál. Asi tak v 1/2 roce byl už Beloušek vzorný pejsek a chodil už jen venku. Ani katastrofické scénáře typu - roztrhané  pantofle, okousané nohy u židle a stolu se nikdy nekonaly .Bélos je naše zlatíčko, hravý, mazlivý, zvědavý, chytrý pejsek. 

         A co říci závěrem, byla to ta nejlepší volba,

                                    jakou jsme ten rok udělali.........                                          

                        Všechny Vás zdraví

                               Dana a Bélos z Plzně  

 

Bateia = Báťa

zatím nedodáno

Bona Dea

Naše štěňátko Bona čistotu stoprocentně neudržela téměř do 6 měsíce. Přesto se volně pohybovala po bytě. Jen v případě naší nepřítomnosti  měla vymezený prostor.Toto období musí chovatel nějak zvládnout.Už je to rok co Bonu máme a doposud nic v bytě nezničila. Nekouše nábytek ani netrhá potahy či pantofle ani jiné věci.Je hodně inteligentní a pro nezkušeného majitele náročnější na výchovu. Je živější a nezávislá.

 

Achilles = Áša

zatím nedodáno