A vrh

- těhotenství a miminko den po dni

 

                   Fella Bohemia Enjoy                         Kriek Sparkling Heart´s      

(Kenie)                                                           (Monty)

rodokmen štěňátka

Pro Kenie jsem se snažila vybrat psa, který by měl dokonale rovný hřbet, prostorný pohyb, krásně utvářenou hlavu a prostorný hrudník. Samozřejmostí při výběru mělo být zdraví, bezproblémová povaha a ovladatelnost.

Původně jsem zamýšlela krytí v zahraničí a to z důvodu "dovozu" nové krve. Jak už to ale bývá, tak člověk míní, pán bůh a příroda mění, takže díky přetrhaným vazům a koleni, neochotě Kenie k páření a v neposlední řadě i díky krajské výstavě v Rybníkách, kde jako rozhodčí byla paní Satu Stenroos z Finska a pak následoval trim od paní Mette Sorum z Dánska, jsem své původní plány změnila a našla psa v Čechách.

Protože naše sestra Fency nakryla s Izmailem Sparkling Heart´s, nechtělo se mi volit stejného krycího psa a tak volba padla na bratra Kamei - Krieka Sparkling Heart´s. Kriek je věrná kopie Kameiky a tak přesně vím, jaký je otec mých prvních kerních štěňátek. Výsledný mix by mohl být víc než "zajímavý" :-))

 

Těhotenský deník je pod deníčkem štěňátka

 

ACHILLES  -  dorostenec

30.01.09 3 měsíce	Dnes jsem viděla Achilla, roste v krásného kerníka Skus má v pořádku, oči téměř černé, obě ouška stojí, krátký ocásek nosí nahoru. Srst zatím stále nejde trimovat, má jí velmi drsnou - kvalitní. Jeho barva je velmi zvláštní, žíhaná, tak jak jsem psala, ale jaký bude po trimování, to se neodvažuji odhadnout. Zatím je béžovo-šedý. Uvidíme jak doroste dál : Moc děkuji majitelům Achilla za péči a lásku, s jakou se o něj starají. Je to krásné, spokojená a vyrovnané štěňátko . Je to další milý vítací kern, který miluje všechny lidi a zatím i zvířata kolem sebe .
03.01.10 14 měsíců	Letošní Silvestr strávil Achilles u nás . A protože jsme šli s Katkou, Jitkou a celou smečkou na procházku, nemohl náš společný syn chybět . Aša, jak mu doma říkají, dorostl skutečně do dokonalé kombinace mezi Kenie a Montíkem. Béžovo-šedá barva mu zůstala a má chvíli pohled Kenie     a chvíli pohled a polohu Montíka a chvíli pohled babičky Que

 

DENÍK ŠTĚŇÁTKA

 

NAROZENÍ 08.11.08	Dneska jsem se narodil . Kdybych nebyl pes, tak bych řekl, že jsem dnes poprvé spatřil světlo světa, ale protože jsem pes, tedy ... zatím ještě ne pořádný, ale doufám že budu .... tak to říct nemohu, protože jsem se narodil (tak jako každý jiný pes) slepý a hluchý . Můj příchod na svět nebyl vůbec tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Mému sourozenci se z bříška nechtělo a tak se "zasekl" a nepustil ven nikoho z nás . Neuvědomil si ale, kolik bolesti a starostí svým strachem z neznáma způsobí. Maminka Kenie trpěla obrovskými bolestmi, protože je ale skutečná kernice, tak všechno statečně nesla a nedávala na sobě nic znát. Její paničku z toho málem odvezli, nevím sice jak to myslela, ale říkala to, navíc mi maminka šeptala, že je dobře že zatím nevidím, protože prý měla oči jako králík. To teda taky nevím co to znamená, ale mamince věřím . Na svět jsem se dostal tedy za dramatických okolností na veterině ve Slaném, kam mojí maminku starostlivá panička odvezla. Maminku museli uspat a rozříznout jí bříško. Byl jsem rád, protože moje spojení s maminkou sláblo a sláblo každou hodinou a docházel mi kyslík. Když jsem byl venku, tak jsem se zhluboka nadechnul - to byla paráda . Byl jsem taky dost hubený, právě proto, že jsem musel poslední hodiny žít z vlastních zásob, ale už jsem se přisál a jsem jak cvalíček . tady je má první fotka : Chtěl bych poděkovat Katce od tetky Fency (na tu jsem taky zvědavý ) že mojí nynější paničce pomáhala s mojí maminkou. Doufám, že až jí uvidím, tak jí poděkuji pěkně po našem - kousnu jí do nosu . Pohled Lucky Kenie byla po zákroku velmi "vláčná" a v podstatě jsem je oba položila do pelíšku a spali a spali a spali. I štěňátko se "nadýchalo" anestetik přes placentu a tak i ono bylo velmi "vlažné" . Přesto mělo zájem o pití a lezlo po pelechu. Kenie nebyla schopná ani chodit, bolelo jí bříško a noha, ve které měla zavedenou kanylu,  neměla zájem o jídlo ani o pití. Vodu jsem jí dala stříkačkou, aby měla mléko pro miminko, jíst jsem jí nenutila. Ven jsem jí musela odnést, pak se vyvenčila.
09.11.08 2. den	Dneska je to prý druhý den od mého narození. Nevím, já světlo nevidím a tak to nemůžu počítat . Ale jsem s maminkou v teplém pelíšku, voní tu mléko a maminka - to jsou vůně které miluji a nemohu se jich nabažit. Protože jsem průzkumník, tak jsem si zrevidoval svůj terén, už vím že mám chlupatý pelíšek, nehřeje ale tak hezky jako maminka, a je celý do oválku .... jinam jsem totiž nedošpacíroval .  Jasně že ještě neumím chodit, ale když už se jednou štěně narodí se čtyřma nohama, tak by je přece mělo používat, ne ? Takže plavu si tu kolem dokola prsové přední a kraulové zadní a to byste koukali jak mi to jde . Maminka jen koulela očima když jsem se jí koulel přes hlavu a záda a šeptala mi cosi o tom, že jsem celá tetička Kameika ... tak nevím, nevíte někdo kolik těch tetiček vlastně mám ??? Jo a pak tu mám ještě babičku Que, ale ta ke mě ještě nestihla ani čuchnout a tak jsem zvědavý až jí uvidím. Prý je hrozně hodná a proto se těším, až u ní budu na hlídačku . A že jsem měl sílu a chuť vidět maminku, to mi tedy věřte. Už v bříšku mi moc krásně voněla, olizovala mě přes kůži jazýčkem a nějaké něžné ruce mě stále hladily. Hladily i maminku a já moc dobře vím, jakou z toho měla radost a jak byla spokojená. Taky už jsem přibral 20 g a mám bříško jako míček. A tady jsou moje další fotky : Taky jsem tu dneska měl první návštěvu..... tedy, přijeli si pro Katku, prý už to panička Lucka zvládne sama a tak může jet domů - Katka, ne Lucka . No a při té příležitosti jsem od "té větší" Jarky dostal svůj první krásný vlastnoručně vyšívaný bryndáček.... ale já přece nejsem žádný čuně, mě od pusy neukápne , tak ho uvázat rozhodně nechci . Ale děkuji. Proč o sobě píšu jako o štěňátku ? No, protože mi stále ještě vybírají jméno . Prý když jsem přežil a měl jsem sílu dostat se na svět, tak musím mít nějaké krásné jméno ....tak to jsem tedy FAKT ZVĚDAVEJ Pohled Lucky Dnešní den už je lepší, Kenie sama vstala a šla ven. Ocásek nosí zatím stále dole , o štěňátko nejeví "klasický" mateřský zájem, což je ale způsobené právě císařským řezem. V podstatě byla uspána, usnula a když se probudila, tak jsme jí podstrčili "cosi" co sice lákavě voní, ale neví co si o tom má myslet. Přesto není na mimčo agresivní (což by také mohlo být a bylo by to fyziologické, způsobené právě chybějícím impulsem porodu), nechá malého napít a dnes už ho i olizuje. Štěňátko sílí, leze po celé bedně a i přes maminku Kenie. Cecíky si najde samo, přisaje se a pije. Společnost maminky si užívá. Pupečníkový pahýl zasychá.
10.11.08 3. den	Dnes jdeme na kontrolu k panu doktorovi . Musí kouknout mamince na bříško a prý i na mě je zvědavý .... bodejť by nebyl, vždyť už jsem kluk jako buk . Včera jsem lozil po mamince jako po horách a ona mě něžně očichávala a říkala mi, že jsem celej tatínek Monty a tetička Kameika ... Oni taky chtěli být horolezci jako já ?   Ufff, tak už jsme se od pana doktora vrátili . Se mnou byl nadmíru spokojený, mám naordinované teplo a mlíčko - jako by pan doktor nevěděl, že cecík si najdu vždycky a že když už ho najdu, tak ho rozhodně nepustím . Maminku taky vyšetřili, bříško jí sice ještě bojí, ale hojí se. K tomu dostala - prý za odměnu - další injekci, abychom byli v pořádku oba dva . To teda nevím, já radši cecík s teplým mlíkem než injekci. a tohle je moje dnešní fotka : Pohled Lucky Tak, dneska už jsem měla radost, protože ráno do koupelny ke Kenie nakoukla Kameika, byla zvědavá, a málem přišla o nos . Kenie se "probouzí" z narkózy a zjišťuje, že je matka a štěňátko si hlídá. Odpoledne se zase přišla podívat Que a také byla téměř sežrána . Místo abych Kenie plísnila, tak jsem se radovala, ano, to je Kenie, jak jí znám - vůdce smečky. Ráno vstala sama, těšila se ven, chtěla tam sama zůstat cca 3 minutky, prošla se po zahradě, vyvenčila se, v pohodě se jí podařilo i jít na stolici - trochu jsem se bála kvůli stehům na bříšku, ale všechno bylo v pořádku. Pak jsme jeli na kontrolu, štěňátko je v pořádku, Kenie dostala pro jistotu další antibiotika, aby se rychleji zhojila a bolest ustoupila, ránu má v pořádku, na pohmat není bolestivá a krásně se hojí. Pokud nebudou komplikace, tak další kontrola nás čeká za 7 dní na vyndání stehů. Mimčo přibírá, cestuje po pelíšku, dokonce už vycestovalo i ven . Naštěstí jsou všude kolem deky, tak se mu nic nestalo. Pupeční pahýlek nám dnes sám odpadl. Kenie už se o něj stará mnohem pečlivěji než první den, celého ho olizuje a s kojením problémy nejsou. Snažím se jí do péče o štěně nezasahovat, nechávám starosti na ní, jen dohlížím zda je vše v pořádku. Vzala jsem si volno, jsem s nimi doma a tak mám čas je pozorovat a v případě potřeby zasáhnout. Nechci ale Kenie její "starosti" či spíše radosti s miminkem brát, protože po tom co si prožila si miminko skutečně "zaslouží" a je jen její. Mléka má zatím dost, mléčná žláza je v pořádku a tak čekáme na nástup laktace. Kenie už také s chutí povečeřela a tak doufám, že to špatné je již za námi .... jen to nezakřiknout ... pšššššššt .... Snažím se jí dát to nejlepší co můžu, teď zrovna jí chutnají jen masové konzervy. Je jedno jak je stále kulatá a že má minimálně 1,5 kg nahoře, že má oholenou nohu, aby jí mohli zavést kanylu, hlavně ať jsou oba zdraví a v pořádku. Je pravda, že když jsem studovala internet, tak jsem se dočetla, že po císařském řezu jsou projevy mateřského pudu odsunuty o 2-3 dny, právě kvůli chybějícímu porodu. Potvrdil mi to při dnešní kontrole i pan doktor.  Doufám, že zítra to bude ještě lepší a pak ještě lepší.
Chtěla bych MOOOC a MOOOOC poděkovat všem, kteří jsme nám poslali SMSku nebo email a nebo vzkaz v návštěvní knize. MOOC mi to udělalo radost a psychicky mi to hodně pomohlo. Zjistit, že na bolest není člověk sám, vždycky pomůže. Zvláštní dík patří Katce, která se mnou tu těžkou chvíli požila až na dno. Děkuji. Jsem ráda, že patřím do tak báječné kerní rodiny.
11.11.08 4. den	Dnes je svatého Martina, prý měl přijet na bílém koni ... mě je jedno na jakém, protože nevím co kůň je a stejně ještě nevidím, tak bych z toho nic neměl. Pak zase ale říkali, že nepřijel a že je to dobře ... tak já nevím, já těm lidem kolem sebe nerozumím  . Jak můžou být rádi, když měl přijet a nepřijel ??? Včera jsem zapomněl napsat, že mi upadla ta šňůrka, co mě v bříšku spojovala s maminkou.... Mě to ale vůbec nebolelo a ani mě to vlastně nevadí, protože už byla taková tuhá a když jsem lezl po bříšku, tak mě tlačila. Navíc mám maminku pořád u sebe, tak na co s sebou tahat nějakou šňůrku, že jo ? Už mi ale vymysleli jméno. Maminka říkala, že se o tom "vášnivě" bavili po internetu. Kdo ? No, prý Lucka a Jitka, to je zas další tetička, pro změnu od tatínka Montyho. Po té, co ty dvě navrhly a pak zase postupně zavrhly jména jako : Anýz, Atlas, Akutol, Achát, Angrešt a já nevím co ještě, se usnesly na jménu Achilles HOITY-TOITY GANG a to prý proto, že to byl nějakej násilník, který bojoval kdesi u města v písku a spal ve stanu .... hmmm, tak nevím, mám být rád že se jmenuji jako on ?? Já se prát přece nechci a spát ve stanu už vůbec ne, mě se líbí u maminky v pelíšku. Ale zase maminka říkala, že byl statečný, krásný a silný a to já tedy jsem . Tak to asi budu rád a budu se snažit, abych byl jako ON. Pohled Lucky Dnes bych moc chtěla poděkovat paní Evě Voborníkové za rady, které mi poskytla - a to přesně v čase, kdy jsem je potřebovala. Díky moc, vážím si toho. Kenie zpět získala chuť k jídlu ... když myslím k jídlu, tak ne k psímu, ale k jídlu jako takovému. K obědu si dala grilované stehno od kuřete a k večeři dostala výživnou pastu . Jizvu má krásně zašitou, není naběhlá ani  zarudlá. Achilles pije o 106 a má se k světu. Snad mu i to jméno pomůže, aby byl silný a statečný do dalších dní, týdnů, měsíců a let. Je spokojený, nepláče, bříško má kulaté jako míček, spokojeně spí a občas si procvičí nožky lezením po pelíšku. S naprostou jistotou si najde cecíky a moooc dobře ví, co si s nimi počít . A za dnešní den udělal pořádný skok v přibírání na váze, tedy, pořádný skok pro něj. Jsem s ním spokojená . Kenie už je na tom mnohem lépe,zvedá ocásek nahoru, venku už ho nosí jako dřív. Má zájem o všechno kolem a Achilla stále hlídá. Už 100% převzala péči o štěňátko, všechno čistí, uklízí a pečuje o něj. Mám z ní radost. Dnes dokonce poprvé po zákroku vyskočila na gauč . Samozřejmě jí hlídám, aby si nepotrhala šití, ale jak má povolenou kůži kvůli cecíkům, tak tohle riziko myslím při běžném režimu nehrozí.
12.11.08 5. den	Huráááááá dnes lámu svoje dosavadní rekordy , už vážím, jako poctivá kostka másla .  A co je na tom divného, když už mi dali takové zavazující jméno, tak mu musím dělat čest, ne ? Když už, tak už, obul (nebo spíš opřel) jsem se do pití a pomlaskávám si při tom . A přidám pár našich "intimních fotek", takže - tohle jsem já a maminka :                    ".... počkej, chci ti něco pošeptat ...."                                ".......já chci pusu ........."    ".... miluju tě, maminko ...."  malej kern a velká kernice Pohled Lucky Tak mohu jen potvrdit to, co říká Achilles. Dnes ráno jsme navážili 250g  HURÁÁÁÁÁÁÁ  !!!!! Je mi jasné, že chovatelé, kterým se rodí štěňátka o 200g porodní váhy budou možná kroutit hlavou, o čem to vlastně píšu a že malinkatý. Pro nás je to ale obrovský skok a přírůstek. Achilles se narodil téměř bez tukových zásob, protože z nich musel poslední hodiny před narozením žít a tak dohání to, co mu bylo dříve odepřeno. Tím jak postupně a pomalu zesílil v prvních dnech, tak pije čím dál tím s větší a větší vervou a užívá si to. Sílu a chuť do života má, rady, které jsem dostala zatím fungují, tak věřím že bude lépe a fajn. Kenie už také jí, nejvíc jí zatím chutná grilované kuře . O štěňátko se vzorně stará, bříško jí nebolí a už běhá s ocáskem nahoře. Začíná to být moje "stará, dobrá" Kenča . p.s. a mléko už se začíná nalévat
13.11.08 6. den	Dnes je zase krásný den. Mám čím dál tím víc síly na lezení, ale taky mám čím dál tím větší břicho a tak se mi chce lézt čím dál tím míň . Kam bych taky lezl, když mi maminka přinese teplé mlíčko až pod nos a stejně ještě nic nevidím. Tak to jsem já : Jenom jsem dnes cítil v pelíšku někoho jiného než maminku a pak jsem se dozvěděl, že mě přišla navštívit babička Que. To se prý dělá, že chodí návštěvy, když se narodí miminko. Ale nevím proč, mamince se to nelíbilo a mrmlala pak něco o vlezlých tchýních a leklých rybách, ale tomu jsem taky nerozuměl. Jen vím, že se maminka rozčílila a babičku vyhodila. Škoda, mohl jsem si popovídat zase s někým jiným. No, počkám si až budu koukat a pak si babičku najdu. Teta Kamei prý dostala už taky přes nos a tak se sem neodvažuje ani nakouknout. Maminka si mě pořádně hlídá . Pohled Lucky Kenie už je v naprostém pořádku. Je z ní svědomitá a pečlivá matka . Včera se jí "nalilo mléko" - konečně .  Odpoledne a večer sice opět patřil k "náročnějším" chvilkám, ale máme to za sebou. Kenie opět "prodýchávala", byla z toho unavená a ztrhaná, ale otírala jsem jí bříško vlhkou žínkou namočenou v odražené vodě a pomohlo to. Mléka má pro svého jedináčka dost a Achilles se snaží, aby opravdu poctivě všechno vypil . Putuje od cecíku k cecíku a pomlaskává si. Je spokojený, spinká, nepláče a kam potřebuje, tam si doleze .
14.11.08 7. den	Dneska už jsem na světě SEDM dní !!! A už jsem dvojnásobně těžký, než když jsem se narodil !!!!!! HURÁÁÁÁÁ Maminka měla moc velkou radost. Už jsem jako kulička. Taky má maminka moc dobré a sladké mlíčko a mě moc chutná, koukněte jak : a pak si takhle lehnu a spím .... už jsem pěkný cvalík, co ?   Pohled Lucky Opět musím potvrdit Achillova slova. Mám z něj opravdu radost, protože se má čile k světu a poctivě se snaží, aby Kenie nezůstala v cecíkách ani kapka mléka  . Hned jak k němu přijde do pelíšku, tak pije a pije a pije, až se upije ke spánku spravedlivých. Kenie už lítá s holkama venku, chuť se jí vrátila, ke kuřeti přibrala ještě kočičí konzervy a kvalitní psí s kousky masa . Takže myslím, že mléko bude mít opravdu báječnou chuť . Vyhráno ještě nemáme, ale myslím, že jsme na dobré cestě. Achillovi je sedm dní a dosáhl dvojnásobku porodní váhy. I když ze začátku se denní přírůstky pohybovali mezi 15 - 20g, tak dnes už dosahuje 35 - 40g za den.
15.11.08 8. den	Dneska jsem tu měl veliký klid. Nikde nikdo, ticho a pohoda. Jen maminka tu se mnou byla. Za dveřmi nás hlídala babička Que. Panička totiž vzala tetu Kameiku na nějakou výstavu .... Vůbec netuším co to je, maminka se mi to snažila vysvětlit. Prý se tam musí pes učesat, chodit na vodítku dokola, nechat na sebe sahat od cizích lidí a stát jako socha ... to by mě asi nebavilo, já rád spím a nebo lezu. Jo a moc rád jím. a když se najím, tak vypadám takhle : Ale asi je to možná zajímavé, protože maminka chtěla jít také a byla smutná že nemohla jít. Ale ... byla se mnou, tak se tu nenudila, o to jsem se už postaral . Pořád jsem po ní lezl a tak neměla na nějaké stýskání čas . Pohled Lucky Dnes jsem byla s Kameikou na poslední letošní české výstavě a tak tu moji miláčci - Achilles, Kenie a Que zůstali sami. Měla jsem na ně hlídání, tak byli stále pod dozorem, protože nepříjemné zážitky z minulé soboty jsou stále čerstvé . Naštěstí Achilles tloustne a roste jak z mléka, tak z něj mám radost. Za dva dny jdeme na kontrolu a na vyndání stehů, tak se opět uklidním, až budou zkontrolováni odborníkem  . Kenie chtěla jít na výstavu se mnou, pozná už která taška je ta pravá a jen láska k minimku jí donutila zůstat doma bez lítosti. Ona má výstavy opravdu moc ráda a nádherně se předvádí. Dneska jsem jí také celou vytrimovala až na podstadu - vzala jsem jí ten zbytek chlupů, co jí zůstal :-). Je teď heboučká jako samet a flekatá jako patchwork . Jsem si ale víc než 100% jistá, že jí to pomůže a už se těším až mi zase krásně rovnoměrně zaroste .
16.11.08 9. den	Mám se jako princátko . Nejen že mám svojí osobní chodící mlíkárnu se stále čerstvým a teplím mlíčkem, ale už mám i svého osobního pedikéra, tedy, spíš asi pedikérku . Dneska mi panička ostříhala drápky, protože zítra vyndají mamince stehy na bříšku, tak abych jí nedrápnul. Vůbec mě to nebolelo, byl jsem statečný jako ten silák Achilles a neplakal jsem . Dokonce se mi teď už líp leze, protože se mi nechytají drápky do deky a tak už můžu dávat nožky pod sebe a dokonce zvedám i hlavičku . Maminka říkala, že vypadám jako když pasu koníky a měla ze mě radost . Pohled Lucky Achilles stále sílí a sílí. Opravdu dává při lezení nožky pod sebe. Neleze už moc jako pulec , ale předními nožkami se snaží "chodit" a zadními občas "plave", občas je dá pod bříško. Samozřejmě ještě nechodí, na to má moc velké břicho , ale už se snaží. Taky skutečně když pije, tak putuje od cecíku k cecíku a vypije co se dá. Hlavu už také zvedá víc a víc a když stojí na natažených nožkách, tak vypadá, jako by se rozhlížel. Ještě že zatím nevidí, už by tu lezl všude kolem . Nosík a polštářky už má zcela černé - dobarvené a teď má o něco tmavší barvu, než má Kenie podsadu. Jsem zvědavá, jaký bude po prvním trimu a zda mu žíhání vydrží .
17.11.08 10. den	Tak dneska maminka byla u pana doktora. Jela tam s paničkou sama, já jsem byl doma taky sám. No sám, za dveřmi mě hlídala teta Kameika a babička Que. Ale nebál jsem se a vůbec mi to nevadilo . Maminka mi dala napít než jela a tak jsem to vlastně celé prospal . Pan doktor byl s maminkou spokojený, vyndal jí stehy a teď maminka vypadá, jako by měla na bříšku zip . Pohled Lucky Byla jsem s Kenie na vyndání stehů a na kontrole po císařském řezu. Kenie je v pořádku a jizvička je krásně malinkatá. Jen nám "vypustili" z bříška nahromaděnou vodu (sekret po císaři), prý by měla Kenie zhubnout a tak budeme s Kenie držet dietku obě, aby jí to nebylo líto . Kenie už je naprosto v pohodě, venku lítá jako pometlo a má opět zájem o všechno dění kolem . Achilles je také čím dál tím víc komunikativnější . Protahuje se, mračí, při pití mlaská, olizuje se, protahuje si nožky a záda, dává nohy po sebe a zvedá hlavu. Je prostě úžasný a spokojený. Ještě k fotkám Kenie nemá vytrimovaný hrudník, protože už jí to příliš bolelo a nelíbilo se jí to . Tak holt vypadá jak vypadá . Pro mě je stále krásná, úžasná, báječná a jedinečná .
18.11.08 11. den	Už to začíná být nuda .... pořád jen jíst a spát a zase spát a jíst .... nic nevidím a neslyším, ale přitom je všude kolem plno zajímavých věcí. Já je cítím a chtěl bych je prozkoumat.... Vím že mě někdo zvedá a strká do takový plastový misky a to se mi moc nelíbí, ale když mě hladí a přitiskne si mě na sebe, tak cítím teplo a to se mi líbí . Jenže nevím kdo to je, protože pořád NIC NEVIDÍM .... ach jo ..... už se těším, až se mi rozlepí očka. Tak zatím jen pár foteček : Teď jsem se napapal a chci mít klid, prosím nerušit ..... opuštěné štěňátko (Tak přes ten snížený okraj Achilles už 2x vylezl. Jak se mu to povedlo nevím, ale zvládl to, když byl v pelechu sám.) ... já a moje maminka ....   .... mami pusu  !!!! ... schoval jsem se, hádej mami kde jsem .... (maminka má dobrý nos a tak mě vždycky najde )   Pohled Lucky Achilles je čím dál tím činorodější. Líbí se mu lézt a zkoumat věci kolem, zatím jen čichem, ale až prokoukne, tak z něj bude asi pořádný všetečka . Začíná už opravdu zkoumat čichem a jak začne "čenichat", tak funí jako vysavač. Je s ním legrace . Když Kenie přijde do pelíšku, tak na ní činí nájezdy jako kdyby skutečně chtěl dobýt Tróju a když se chytne cecíku, tak jeho  poživačné mlaskání je slyšet přes půl bytu . Vážím ho každý den 2x, vždy se snažím po 12ti hodinách a poslední dobou se vážení podobá odchytu dravé zvěře . Přibývá hezky, dnes večer jsme navážili už 500g živé váhy . Ač pro někoho může pelíšek vypadat poněkud "spartánsky", tak tohle je přesně to, co se Achillovi líbí . Měl tam chlupatou podložku a rozčiloval se, protože se mu po ní špatně lezlo. Po hladkých a jemných dekách se mu leze dobře a nechytají se mu drápky. Nemůže se do nich zamotat a Kenie má přehled, kde zrovna je. Jsou umístěni prozatím v koupelně, kde je vyhřívaná podlaha, takže i když už jsem ho dvakrát opravdu našla na dlaždičkách, tak je stále v teple. Nad sebou mají přichycenou vyhřívací lampu a pokud je potřeba, tak jim mohu kdykoliv teplotu zvýšit, což jsem poctivě činila zvlášť v prvních dnech po narození. Koupelna je zavřená a tím že Achilles zatím nevidí a nemůže nic ničit, tak tam mám všechno, co pro ně potřebuji. Náhradní deky, ručníky, váhu, teploměr, zápisník a tužku, misku na vodu a jídlo. Chodíme k nim minimálně (v podstatě jen na kontrolu a nutnou hygienu) a tak mají klid a soukromí. Jak Achilles povyroste a prokoukne a začne řádit, tak se budou stěhovat do ohrádky, aby byl stále v bezpečí a nemohlo se mu nic stát. Deky jim měním jednou denně, jak se Kenie stará o čistotu pelíšku, tak to bohatě stačí. Co tedy musím uznat že je (asi tak jediná) výhoda císařského řezu, je naprostá absence očistků. Kenie v podstatě dělohu vyčistili již při zákroku, čistila se tak 3 dny a to ještě minimálně a teď už je bez jakéhokoliv výtoku. Takže štěňátko je v naprosto hygienicky čistém prostředí - alespoň co se tohoto týče.
19.11.08 12. den	TAK, vzkazuji všem, kteří mi nevěří a podceňují, že jim ukážu, k čemu mě zavazuje jméno ACHILLES Včera mě tma přestala bavit a nudila mě a tak jsem se rozhodl a dnes jsem OTEVŘEL PRAVÉ OKO A teď si se mnou teprve užijete ......... Prozradím vám tajemství ... stalo se to dnes v 11,00 hodin dopoledne a chtěl jsem udělat radost i paničce, když byla taková smutná a tak když se na mě přišla podívat, tak jsem se vzbudil a prokoukl na ní tím svým okem (zatím jen jedním, to musí pro začátek stačit, ne?). No a věřte nebo ne, ona zase brečela ... tentokrát prý štěstím .... Já těm ženským nerozumím .... ať se děje co se děje, furt brečí .... tak takhle vypadá moje maminka
20.11.08 13. den	Ahojky všem . Včera jsem dostal od maminky vyhubováno, že se na otevření očíčka těšila ona, a já ho otevřel, když byla venku a udělal jsem radost paničce . Tak abych si to u maminky vyžehlil, tak jsem dnes v noci, ve 3 hodiny ráno otevřel to druhé oko na maminku . Shodou okolností u toho byla panička taky . tak tohle jsem já a má dvě očka Pohled Lucky Achilles už opravdu kouká . Tedy, teď otevřel očka a zjišťuje, co má kolem sebe. Zvedá hlavu a rozhlíží se, dává čím dál tím víc zadní nožky pod sebe a zkouší první nesmělé a vratké krůčky. Zatím ještě nevydrží být dlouho vzhůru a víceméně stále spí a baští . Stále sílí a sílí a je to jen otázka pár dní, kdy se postaví na nožky, rozeběhne se a začne zkoumat okolní terén . Když je vzhůru, tak zkouší už kousat co se dá, nejvíc mu chutnají zatím přední nožky, protože je má stále před sebou, dosáhne si na ně a vejdou se mu akorát do pusy . Mám z něj velikou radost
21.11.08 14. den	Očka mi koukají, ouška poslouchají, ale já jsem stááááále táááááááák unavený ..... a chce se mi pořád jen spáááááááát a spááááááááááááááát   Pohled Lucky Achilles má sice otevřená obě očka, rozlepená ouška, ale stále je to miminko a pořád spí a spí a spí . Nicméně pokroky činí i tak, zlepšuje se mu motorika nožek a obličejových svalů. Hýbe očima a tím i obočím, jak poslouchá, tak napřimuje ouška, pomlaskává si a olizuje se. Jeho mimika se stále zlepšuje. Umí už také "vrtět" ocáskem, když ho drbu a pokud ho šimrám na žebrech, tak (jako každý pes) škube nožkou . Pokud si ho vezmu pochovat, tak čenichá a zkoumá. Nechá se hladit a hýčkat a něhu si užívá . Kenie už poněkud ubírám jídlo, dostává zpět kvalitní štěněčí granule s masovými konzervami, ale snažím se jí nepřecpávat. Má jen jedno štěňátko, extrémně hubená není, tak není důvod aby jedla stejně jako před porodem. Samozřejmě že jí netrápím hlady, ale .... éra hubnutí pomalu ale jistě už začíná.
shrnutí 14ti dní	Pokud bych měla shrnout prvních 14 dní se štěňátkem, tak bych ze svých zkušeností sdělila následující postřehy : K veterináři bych jela při jakékoliv známce čehokoliv neobvyklého či "podezřelého" - zvlášť bych dala na své pocity a intuici.  Při dalším těhotenství některé z mých fenek jsem rozhodutá nejpozději od 63tího dne kontrolovat ultrazvukem srdíčka a stav těhotenství každý den. Možná se to holkám nebude líbit, ale je velká šance na záchranu celého vrhu. To co jsem zažila s Kenie bych už nerada zažívala znovu. Pokud se narodí štěňátka s nedobarvenou nosní houbou nebo polštářky na tlapkách, tak je to normální. Není třeba panikařit a "odepsat" celý vrh jako nestandardní. Cca 50% štěňat se rodí nedobarvená a pigment se dobarvuje cca do 21 dní po porodu. Ve dvou měsících by již měla být štěňata dobarvená. Pokud budete studovat weby ostatních renomovaných chovatelů, kteří odchovávají šampiony (a nemusí to být jen kerni), tak zjistíte, že je to tak. Některá štěňata se prostě rodí s černým nosem, některá s růžovým. Ale dobarví se v 99,9% případů všem. Takže není zač se stydět a proč panikařit - projeďte si weby a uvidíte. Paspárky - dle standardu kerni mít paspárky na zadních nohou nemají. Opět - většina se rodí s paspárky -  je to normální a běžné. Stačí do 5tého dne (čím dřív, tím líp a záleží na veterináři) vzít štěňátka na veterinu, případně si zavolat veterináře domů a nechat paspárky odstranit - POUZE NA ZADNÍCH NOŽKÁCH !!! Není to bolestivý zásah a velice rychle se hojí - záleží tedy i na velikosti paspárku a šikovnosti pana doktora. Očistky - jak jsem psala, tak po císaři je očistků minimálně, protože je děloha vyčištěná už při zákroku, nicméně, s tím jak se zvyšuje potřeba mléka štěňátek, tak se mohou očistky objevit. Jinak po normálním porodu platí "šestinedělí" stejně jako u žen, kdy se děloha čistí. Pokud očistky nemají jasně červenou krvavou barvu, tak je vše v pořádku - znovu, pokud by se vám cokoliv nezdálo, je lepší vzít fenu k veterináři. Pokud berete na veterinu jen fenu, je lepší si domluvit přesnou hodinu návštěvy, aby nemusela čekat v čekárně s nemocnými psy a nechat štěňátka v teple doma. Pokud je nakojí před odchodem, tak minimálně 2 hodiny vydrží - bez problémů. Očíčka - otevírají se mezi 10 a 21 dnem. Rozmezí je to velké a pokud z nich neteče hnisavý či zapáchající výtok, tak je vše v pořádku. Některá štěňátka potřebují víc času, jiným stačí méně. Ouška se rozlepují stejně tak. Pelíšek zařiďte podle toho, co vyhovuje fence a štěňátkům. Zapomeňte na všechny "chytré knihy" a poučky ostatních a dejte na to, co vyhovuje vám. Hlavně musí mít fena klid a štěňata teplo a čisto. Všechno toto jsou jen moje postřehy a samozřejmě každá fena i štěně je jiné a tak jako ze všeho, tak existují i zde výjimky. Rozhodně dřív než začnete panikařit, tak zavolejte někomu komu důvěřujete, chovateli, poradci chovu, veterináři nebo projeďte internet. Všechno má své řešení a je víc cest, jak dojít ke stejnému cíli. Rozhodující a důležité je zdravá fena a spokojená štěňátka. S tím budete spokojení a šťastní i vy. Krmení - po porodu fena většinou o jídlo nemá moc zájem (mimo nenapravitelných žroutů ). Cokoliv, co sežere, budiž pochváleno... Fena prostě žrát musí, aby měla dost mléka pro štěňata. Je naprosto jedno, co v tomto "kritickém" období bude jíst, hlavně ať je to alespoň něco. Klidně grilované kuře, palačinky, svíčkovou s knedlíky, kočičí konzervy (ne dlouhodobě !!), paštiku, škvarky, restovaná játra na másle, dušené maso s mrkví ... prostě musíte zkoušet a nabízet.  Zakázané jsou mléčné výrobky - tvaroh, mléko, pribináčky, sýry - ač to může znít nelogicky, tak mléčné výrobky fenu odvápňují a zvyšují riziko preeklampsie. Takže mléčné výrobky jen po konzultaci s veterinářem, který  zná stav vaší feny !!! Jde o to, překonat přechodné období nechutenství, cca 2-4 dny po porodu, kdy se fena dá dohromady a pak většinou s chutí jídlo přijímá. Pokud neuspějete opravdu s ničím, tak jako záchranu můžete použít pastu CALO-PET. Tuto radu jsem dostala i já a tak jí předávám dále, třeba někomu pomůže. Pasta je sladká a s přijímáním není problém. Pro nejhorší období může nahradit i jídlo a tak "zachránit" tvorbu mléka. Kenie jí po dvou dnech lízala přímo z tuby , tak jí to chutnalo. Drápky - píše se, že se mají střihat ve čtrnáctém dnu a pak ve čtrnáctidenních intervalech. Nevím, myslím, že každému štěněti rostou drápky jinak a tak bych spíše dala na cit a stříhala jde potřeby. Na malé štěněčí drápky stačí nůžtičky na nehty. Jen je potřeba stříhat s rozmyslem a opatrně, aby se nepoškodil nerv v drápku. Je dobré, když si štěně vezmete hodně hodně ospalé a nebo třeba při kojení - což se mi osvědčilo nejlépe. Achilles se se mnou nepral, mohla jsem si s packou dělat co jsem chtěla a on byl zaměstnaný krmením .
22.11.08 15. den	Dneska si vám musím postěžovat .... cpali do mě nějakou pastu, prý 1. odčervení blééééé to bylo nechutný ..... fuuuj,panička mi to nacpala na jazyk a já jsem se toho nemohl zbavit, škubal jsem hlavou, zkoušel jsem skákat, ale moc se mi to nedařilo a z pusy jsem to nedostal , musel jsem to spolknout. Ještě že ke mě hned přišla maminka a dala mi mlíčko. Alespoň jsem to zapil. Teda, jestli tohle budu muset jíst častěji, tak asi budu zvracet .... Maminka Kenie, tetička Kamei i babička Que dostaly zase prášek. A to všechno prý proto, abychom neměli v bříšku červíky .... no, nevím jak ostatní, ale já v bříšku červíky mít přece nemůžu, vždyť piju jen mlíčko, ne ? Ty lidi jsou tedy divní ..... Pohled Lucky Dnes jsme opravdu poprvé očervovali. Achilles dostal pastu pro štěňátka a všechno holky prášek. Achillovi to vůbec nechutnalo, byla to velká legrace. Dala jsem mu pastu do pusy na jazyk a tak škubal hlavou ze strany na stranu, snažil se "uskočit" pryč, zamotaly se mu ale nožky a bylo to veselé. Samozřejmě že pastu z pusy nedostal a musel jí sníst. Další odčervení bude za 14 dní a pak stále po čtrnácti dnech až do 3 měsíců věku. Odčervování se nevyplácí vynechávat, protože pro malá štěňátka může mít bříško plné červíků fatální následky. Bohužel jsem to také zažila. Naštěstí ne u sebe, ale kamarádka si kdysi koupila malého pudlíka, měl veliké bříško, což chovatelka vysvětlovala výbornou výživnou kondicí. Bohužel to nebyla pravda a za týden bylo po štěňátku . Dodatečně se zjistilo, že štěně pravděpodobně nebylo nikdy odčerveno. Takže, odčervovat, odčervovat, odčervovat ... určitě se to vyplatí. Kenie dostala také prášek - při prvním odčervení štěněte se odčervuje i fena. Kamei dostala také, protože mám v plánu jí nakrýt a Que jsme o to nemohli přece ošidit . Takže si "pochutnali" opravdu všechni .
23.11.08 16. den	Pořád si cvičím a cvičím nožičky. Už se těším, až vydržím dýl vzhůru a budu moct všechno prozkoumat... Už teď jsem se díval a na jedné straně by se z pelíšku dalo vylézt ven maminka mě pořád pečlivě hlídá .... tudy by to možná šlo ...... .... levá, pravá  .... pravá, levá .... ... jde to .... HURÁÁÁÁÁ .... ale jsem z toho tááááák unavený ...... Pohled Lucky Achilles dělá v chůzi velké pokroky. Stále sice ještě nechodí, ale snaží se o to čím dál tím více . Zadní nožky už dává pod sebe, ale protože má veliké bříško, tak se mu ještě rozjíždějí . Snaží se i "skákat" nebo spíše "poskakovat", ale ....  zatím se mu pletou nožky a vypadá to velmi legračně. Reaguje na zvuk, mimika je stále zřetelnější. Zkouší pečlivěji prozkoumávat okolí, přišel už na to, že na jedné straně pelíšku by se dalo vylézt ven a v jeho krátkých chvilkách beze spánku se o to snaží . Kenie už není pořád v pelechu. Achilla sice pečlivě hlídá, ani jednu z holek k němu nepustí a když přijde z procházky, tak ho musí ihned zkontrolovat a očistit, ale pokud je déle doma, už si chodí odpočinout a vyspat se z koupelny ven. Dříve, když jí bylo v koupelně horko, tak se snažila Achilla vzít do zubů a odnést, což se mu velmi nelíbilo a hlasitě se bránil. Kenie z toho byla nešťastná a nevěděla zda zůstat s ním a nebo se zda se jít ochladit. Dnes už ho nenosí (taky by se jí do pusy asi nevešel ) a chodí se zchladit pryč sama. Mléka má stále dost, cecíky jsou stále nalité, tak se náš jedináček může krmit a krmit a krmit . Kenie je opravdu skvělá matka a když pominu náš neslavný začátek, tak si celé těhotenství a mateřství nádherně užívá. Opravdu jí to svědčí . Je super pozorovat, jak jsou spokojená štěňata bez matky. Nevadí jim, když jsou v hnízdě sama, v klidu spí a jsou "nenápadná". Jak ale přijde matka, tak se okamžitě probouzí ze sebehlubšího spánku a využívají možnosti se dosyta najíst. Pokud si představím, že by takhle žili v přírodě, bez pomoci člověka, tak má matka klid na ulovení zvěře a štěňata se nerozlezou po okolí - tady, zatím ne Doba velkých "úniků" a zkoumání nás teprve čeká .
24.11.08 17. den	Tak už jsem poloviční kern Proč poloviční ?? Protože už mám téměř poloviční míry co moje maminka . Posuďte sami :   maminka já poměr mír délka hlavy 16 cm 8 cm 50 % celková délka 76 cm 25 cm 33 % obvod hrudníku 52 cm 22 cm 42 % váha 10,5 kg 720 g 6 % NO.....váha mi tam tak trošku ještě neladí , ale jinak to skoro sedí, co? Jsem pořádnej chlapák .... 25 cm .... tím se nemůže jen tak někdo chlubit . Ale když jsem o tom přesvědčoval Abygail, která se na mě přišla včera podívat, tak se asi zalekla nebo co ... nechtěla se mnou totiž nic mít ..... . Tak nevím, že by se mé "velikosti" bála ? Jinak mamince se už jizvička zahojila. Vůbec už není vidět. Já se mám pořád dobře, nožky mi slouží čím dál tím líp a nejvíc mě baví hrát si s maminkou Pohled Lucky Když už jsme u těch měr a poměřování, tak ještě doplním to, o kolik Achilles vyrostl za oněch 16 dní   při narození 16tý den poměr mír délka hlavy 5 cm 8 cm 160 % celková délka 17 cm 25 cm 147 % obvod hrudníku 15 cm 22 cm 147 % váha 174g 720g 4,14 x Takže Achillovi se již podařilo zčtyřnásobit svojí porodní váhu . Jeho pohyb by se již z větší části dal nazvat chůzí i když dlouho to pochopitelně ještě nevydrží a jeho celodenní náplní je víceméně jen spát a jíst a zase jíst a spát . Měli jsme tu opravdu včera návštěvu, přijela se na nás podívat Fency s Abygail s celou svojí dvounohou smečkou (Jarka, Miloš a Katka).  Zvláštní bylo, že všem dospělým  holkám (Fency, Que a Kamei) se Achilles líbí. Fency a Que vědí co to je a ihned by ho "adoptovaly". Kamei ještě štěňata neměla, ale hárá a tak jí Achilles naprosto učaroval. Abygail ho očichala, ale bála se - vůbec netušila, co si o něm má myslet a s ním má  dělat. Čím pestřejší smečka - tím víc se člověk stále učí .
25.11.08 18. den	Dneska jsem dostal svojí první hračku . Píská a je krásně barevná, i do pusy se mi vejde, ale mě se moc nelíbí. Je taková divně hladká a studená. Já radši koušu do maminky, už jsem jí škubal chlupy na bokách, ocásek, packu a bok . Taky rád koušu do paničky, když si se mnou přijde hrát a nejradši mám prsty Pořád trénuji chůzi a jde mi to stále líp a líp . Už bych chtěl pořádně chodit a začít prozkoumávat okolí .... už se těšíííííííííííím můj nový spolunocležník , já jsem ale větší a hezčí už skoro chodím ... proč mám to břicho tak těžkýýýýýýýýý  ...... já chci ven !!!!! Pohled Lucky Achilles je stále šikovnější a šikovnější, chůze mu jde stále lépe a lépe. Vydrží už déle vzhůru a má zájem o "hraní", resp. o kontakt. Líbí se mu hlazení, mazlení, drbání a prostě laskání . Vrtí už ocáskem a když spí, tak se mu už pravděpodobně zdají sny, protože ve spánku "utíká", škube nožkama, ňafe. Snaží se i o zvukový kontakt. Samozřejmě jako všechna štěňátka uměl kničet a pištět, teď už se pokouší o první "štěkání" . Jinak jak už prozkoumal celý pelíšek a zjistil, že na jedné straně je nižší, tak čím dál tím víc touží "překážku" zdolat a jít se podívat co je venku . Dnes se mu téměř podařilo pelíšek přelézt, ale protože má oooobrovskééééé bříško, tak se ven nevyhrabal . .... zatím ...... Začíná mu už růst krycí srst, zatím prorůstá na hlavě, na bokách a u ocásku na zádech. Až je zatím stále žíhaný, tak krycí chlupy mu rostou zatím světlejší, spíše červené. Jsem hodně zvědavá jak bude zbarvený, až doroste .
26.11.08 19. den	Tak mám pocit, že mi dneska s definitivní platností začal psí život . Ještě že teď budu mít čtyři dny klidu, kdy tady budu mám s maminkou a babičkou a "hlídačkou". Panička s tetou Kameikou jedou na výlet, tak se můžu ještě válet, pít a odpočívat. Tímto se tedy všem omlouvám a následující tři - čtyři dny vám nic nebudu psát. Ale až přijedou, tak se těšte mojí maminku prý taky vozili v kočárku, když byla malá ... no a já si zvykám už taky moc se mi to ale nelíbilo, snažil jsem se co nejrychleji osvobodit, ale byl jsem chycen tak takhle se se mnou mazlí Klárka Pohled Lucky Achilles je mazlidlo . Já i děti ho zvykáme na chování, vážení a měření. Hladíme ho, prohlížíme ouška, tlapky i pusinku. Děti samozřejmě pod mým dohledem, aby se mu nic nestalo . Myslím, že se socializací mít problém opravdu nebude .
27.11.08 20. den	Dneska panička odjela s Kameikou na dalekou a dalekou cestu, prý vám o tom napíše později a někam jinam. Já jsem ale spal a celý jejich odjezd jsem prospal . Pohled Lucky Přijala jsem pozvání do Holandska, podívat se na největší Holandskou výstavu se zadáváním titulu "Vítěz Amsterdamu". Protože je to přece jen kousek z ruky, tak jsem si udělala s Kamei takovou malou "dovolenou". O Achilla se zatím postarala moje maminka, které tímto moc děkuji. Jinak vítězem kerníků a tituly CAC, CACIB, Vítěz Amsterdam a BOB si odnesl krásný Chardas Chode Red, který se v odpoledních soutěžích umístil na druhém místě III. FCI skupiny.
30.11.08 23. den	Tak za tu dobu, co jsem tu byl s maminkou a babičkou sám jsem vyrostl, už chodím naprosto sám a dokonale po všech čtyřech nožičkách a už vážím celé kilo !!!!! Panička ze mě taky měla vééééélikou radost, když se vrátila a hned na počest mě přestěhovala do obýváku, prý abych se začal socializovat - vůbec nevím co to je, ale líbí se mi, že mám rozhled po celém bytě a můžu čichat k babičce a tetě, když tedy přijdou k mojí ohrádce. To proto, že mě s maminkou zavřeli do takové klece. Maminka může dvířkama ven, ale já  jsem tady zavřený jako trestanec Pohled Lucky Achilles za ty tři dny kdy jsem ho neviděla udělal opravdu veliký pokrok. Nožky se mu už vůbec nerozjíždějí, chodí, či spíše přemisťuje se velmi rychle. Má zájem o okolí, tahá deku, chce si hrát a mazlit se. Ohrádka se mu líbí, má zájem o dění kolem,. Stále ještě nevydrží dlouho vzhůru, ale už je s ním legrace. Kenie může z ohrádky ven, Achilles chce taky a už hlasitě protestuje, když je bez maminky .
1.12.08 24. den	Dnešek byl náročný. Byl jsem první celý den v ohrádce. Všude kolem bylo spooooouusta zajímavých věcí a zvuků a tak jsem se díval a pozoroval a zkoumal. Líbilo se mi to, ale maminka je z toho taková "divoká", hlídá si mě a tak má spoustu práce. V koupelně jsme měli klid, ale zas tam bylo moooc velké ticho a moc velký klid. Velikou lodnu mi vyměnili za malý teplý pelíšek, takže můžu lézt sem a tam jak se mi zlíbí . Taky můžu běhat z ohrádky ven, když mě pustí na "procházku" a zkoumat všechno kolem. Líbilo se mi to moc, ale byl jsem z toho hodně unavený .... a tady je pár dalších dnešních fotek : chtěl jsem ochutnat konečně maso, ale ještě nemám zuby, tak jsem nic neukousnul .... ale snažil jsem se pěkně, že jo ?? zkoušel jsem nacvičovat i dogdancing, ale zamotaly se mi nožky číhanou už taky zvládám Pohled Lucky Je vážně neuvěřitelné jaké dělá Achilles pokroky. Tím že je jedináček, tak má všechnu péči i pozornost jen pro sebe a patřičně toho využívá. Bereme ho z ohrádky ven, hrajeme si s ním, mazlíme se. Dnes jsem  mu znovu ostříhala dlouhé drápky, byl u toho moc hodný a ani neprotestoval. Má stále lehce přes kilo, tak uvidím jak to bude s prvním příkrmem. Tři týdny věku má za sebou, takže bychom mohli pomalu začít. Uvidíme, Kenie má zatím mléka dost, tak nespěchám.
2.12.08 25. den	Jsem prý celý tatínek Monty a tetička Kameika . Zavřeli mě do koupelny, protože panička potřebovala doma uklidit a hlavně vyvětrat a maminka s tetou a babičkou byly venku. Jenže v té koupelně zapomněli misku s vodou a tak jsem se poprvé v životě koupal . Bylo to mokré, ale celkem se mi to líbilo Maminka mě pak celého osušila a zahřívala mě, téměř jsem jí sloužil jako polštářek : a už mi taky stojí ouška, zvlášť když zakloním hlavu Pohled Lucky Je to malý všetečka . Miska s vodou je na vyvýšeném místě, právě proto, aby se do ní Achilles nedostal. Bohužel ani to nestačilo a tak se skutečně dneska koupal. Docela se mu to líbilo a nechtěl z vody vylézt . Stále víc se seznamuje s okolím, zatím se nebojí ničeho a pokud jsou holky venku, tak ho pouštíme z ohrádky ven. Nebojím se toho, že by mu Kamei nebo Que ublížily, ale proto, že ho Kenie stále hlídá a pak jsou mezi holkami rozbroje. Achilles se na jednu  stranu "má" že je jedináček, na druhou stranu si nemá s kým hrát a tak jeho sourozence "nahrazujeme" my - já a děti. Hrajeme si s ním, taháme se a přetahujeme, převalujeme ho na záda a mazlíme se. Achillovi se to líbí a snaží se na nás už i štěkat .
3.12.08 26. den	Tak už mi rostou zoubky . Zatím se mi prořezávají jen špičáky, ale to vůbec nevadí, ostatní určitě vylezou brzo taky . A protože mě to strááááááááášně svědí, tak zkouším okusovat co se dá třeba boty ..... maminčin pelíšek a nebo rovnou maminku Pohled Lucky Už nám začíná "likvidační" období. Achillovi opravdu už začínají lézt zoubky ven a tak kouše co se dá a na co přijde, boty, deky, pelíšek, naše prsty a nohy, foťák, tašku do školy, ponožky .... no, prostě všechno co najde . Začíná kousat a tahat i maminku Kenie, už je to prostě malé štěňátko se vším všudy. Dnes si "dovoloval" i na Kameiku, protože už ho začínám seznamovat s celou naší smečkou, ta z něj byla taková rozpačitá , nevěděla najednou co si má o něm myslet. Ale Kenie ho stále hlídá a tak jejich seznamování udělala brzo přítrž . Čůrá a kaká už sám, bez pomoci maminky, i když Kenie ho stále čistí, resp. snaží se po něm "uklízet". Stále je plně kojen, příkrmy zatím nedávám. Váha stoupá teď pomaleji než předtím, ale je to z větší míry způsobeno tím, že začal běhat a je neustále v pohybu. Pokud tedy zrovna nespí . Kenie má mléka dost a Achilles je spokojený, nepláče a rošťačí, tak si myslím, že hlad rozhodně nemá . Je super jak si štěňátka rychle zvyknou na povrch, na kterém se nacházejí. Máme doma plovoucí podlahu. Každý nový psí návštěvník má u nás problémy, protože mu podlaha "klouže". Naše holky jsou tady zvyklé a tak se klidně a bez problémů třeba i honí. Achillovi se ze začátku (dva dny zpět) rozjížděly nožky a chodil spíš jen po dekách, které jsem mu na zem dala. Dnes už chodil i po podlaze, našlapuje na ní sice opatrněji než na deku, ale zjistil JAK má chodit a nožky se mu už nerozjíždějí .
4.12.08 27. den	Špičáky už mám venku a koušu do čeho se dá. Hračky si nosím do pelíšku a tak se tam s maminkou skoro už nevejdeme . Kousat, jíst a spát - to mě teď baví ze všeho nejvíc .  Pohled Lucky Achilles dělá čest svému jménu a je to pořádný kořistník .
5.12.08 28. den	Dneska jsem měl náročný den ... Nejdřív ke mě přijela na návštěvu Katka s celou rodinkou a měli s sebou i mojí tetu Fency a sestřenici Abygail. Fency mě moc nezajímala, ta je pro mě "stará" , ale s Aby jsem si moc krásně vyhrál Potom za mnou přijel na návštěvu můj tatínek . Maminka ho ve dveřích nejdřív přivítala, ale když se chtěl kamarádit se mnou a "hodit chlapskou řeč" , tak se to mamince vůbec nelíbilo. Zkoušeli jsme se fotit, abych měl fotku do albíčka a takhle to dopadlo : Na víkend jsme změnili s maminkou Kenie a babičkou Que útočiště, přestěhovali jsme se k Jitce - paničce tatínka Montyho. Panička jela s Kameikou, Katkou s Fency a s Petrou s Gasem na výstavu do Rakouska a vzali s sebou i mého tatínka Monťase. Prý tam jeli zkusit štěstí, tak jsem se stěhoval . Vůbec mi to nevadilo, ale přišlo mi hrozně legrační jak se maminka nacpala ke mě do přepravky. Byla hrozně opatrná a mě tam s ní bylo teploučko .
6.12.08 29. den	A u Jitky jsem se pak měl báječně, měkký pelíšek, spousta hraček a báječného mazlení tohle je moje království potřebuji si odpočinout .... milujte mě .......
7.12.08 30. den	Včera a dneska jsem řádil u Jitky jako černá ruka . Byli na mě moc hodní, pořád se se mnou mazlili a protože mají koberce, tak se mi tam moc dobře běhalo a samozřejmě i čůralo . Zjistil jsem, že mám návštěvy moc rád - zase se na tebe těším Jitko . moje chodící občerstvení hra na schovávanou našli mě !!!!!!
8.12.08 31. den	Zapomněl jsem napsat, že jsem znovu dostal tu hnusnou pastu na odčervení ... BLÉÉÉÉÉÉÉ Tentokrát mi jí nacpali do pusy mnohem víc, protože jsem větší a těžší .... fuuuuuj, doufám, že to nebudu muset jíst často
9.12.08 32. den	Dostal jsem na hraní takovou krabici s dírama a moc se mi to líbilo . Prolejzal jsem pořád sem a tam a tam a sem až jsem se z toho unavil a musel jsem jít spát .   Pohled Lucky Achilles je už malilinkatý kerníček se vším všudy. Nejraději lumpačí, tahá hračky a studuje všechna zákoutí našeho bytu. Pokud si ho vezmu na ruku, tak mi rád olizuje nos a obličej . Je skvělý, báječný a úžasný a jen těžko se s ním budu loučit . Krásně mu začala prorůstat srst, prořezávají se mu řezáky a je stále víc a více obratnější. Štěká, kňučí a vrčí, když se mu něco nelíbí a nebo když chce něčeho dosáhnout . Tím jak se stále víc a víc pohybuje a vydrží být delší a delší dobu vzhůru, tak přibírá již méně než na začátku a tak už brzy dostane svůj první příkrm. Měsíc věku máme již za sebou, tak první baště myslím už nic nebrání .
10.12.08 33. den	Dneska jsem konečně skutečným českým kernem . Panička byla na někde pryč a přinesla papír, že už jsem kern . Nechápu, proč chodila pryč a nezeptala se rovnou mě, já bych jí přece řekl, že jsem kern, to já vím naprosto jistě . Ale teď už na to mám papír a prý mám číslo 872.    Pohled Lucky Dnes na plemenné knize přidělili Achillovi číslo zápisu 872. Čeká nás tedy tetování, čipování, očkování a samé takové "ošklivé" věci. Jsem na našeho siláka zvědavá .
11.12.08 33. den	Už mám zase kulaté bříško . Piju sice mlíčko jak se dá a maminka ho má pořád dost, ale když mě panička zvážila, tak jen zavrtěla hlavou a pak mi přinesla oběd . Dostal jsem novou krásnou mističku, stejnou jako má maminka, jen menší, a v té byla vééééééééliká dobrota . Ani mi nemuseli ukazovat co s tím, rovnou jsem to strčil do pusy a MŇAM MŇAM MŇAM .... snědl jsem to skoro celé, mamince jsem nechal jen poslední čtyři kousíčky, aby věděla, jakou to mám dobrůtku . Pohled Lucky Dnešek je první den od Achillova narození, kdy za 24 hodin nepřibral ani gram. Takže je to zároveň i první den, kdy Achilles dostal své první jídlo . Moc mu chutnalo a snědl téměř všechno. Jinak je stále veselý, už přesně ví, kde má ohrádka dvířka a jak se dostat ven i dovnitř. Ze sušáků na prádlo mi "pomáhá" sundávat oblečení, tahá dětem neuklizené ponožky a ožužlává tašky do školy. Je to náš miláček .
12.12.08 34. den	Baštím a baštím . Včera mi dali jen jednu mističku, prý na zkoušku, co to se mnou udělá. Neudělalo to se mnou nic, tedy, kromě toho, že mi to strááášně chutnalo . Tak jsem dneska dostal rovnou tři misky. Mňam, to je dobrůtka. Pohled Lucky Je zvláštní, jak jsou psí miminka jiná než ta člověčí . S dětmi jsem měla při přechodu na normální stravu docela problém, prostě mléko jim chutnalo víc. To Achilles se na misku vrhá přískokem a baští s chutí. Překvapilo mě to, ale jsem ráda, nedokážu si představit, jak bych do něj tu granulkovou kaši dostávala . Jinak Kenie už po něm přestává uklízet, tak nás čeká nácvik na noviny. Zatím se nám ho nepodařilo odchytit, ale určitě to také zvládneme .
13.12.08 35. den	Dneska jsem měl príma . Všichni byli se mnou doma a postavili mi překážkovou dráhu . Maminka nejdřív vlezla do krabice se mnou, pak se mě pokoušela sníst . Nakonec jsem ale sám přišel na to, jak vylézt ven. Pohled Lucky Achilles je malý rošťák a lump . Zkouší co se dá a párkrát už u Kamei narazil a byl "umravnostněn". Nic se mu nestalo, jen si teď dává pozor . Jídlo mu chutná, dostává HILL´S pro štěňátka, tedy granule rozmočené horkou vodou. Zatím sní třikrát denně tak 8-10 namočených granulek. Přibývá dobře, je veselý a spokojený, tak si myslím, že mu to stačí. Samozřejmě se mezi krmením ještě dopíjí mlékem od maminky. S Kenie pracujeme na postupném hubnutí. I když má pohledově propadlé boky, tak potřebuje ještě tak kilo shodit, aby byla ve své původní formě.
14.12.08 36. den	Jak jsem zjistil, tak ráno jsou hrátky nejlepší . Vyndají mě z ohrádky a pak mohu řádit a kousat a tahat všechno, co se mi připlete před nos prsty u nohou .... polštář ..... ale pak už jsem se z toho unavil .... dobrou noc Pohled Lucky Tak dnes máme naváženo 1,410 kg (při ranním vážení). Vzpomínáte si na fotku Achilla s jeho první hračkou ?  takhle vypadal Achilles ve svých 18ti dnech a takhle vypadá dneska
15.12.08 37. den	Můžu běhat po celém bytě a seznamovat se se vším . Nejvíc se mi líbí poňoukat babičku Que a tetičku Kameiku. Babička je na mě hodná, ale když tetu zlobím moc, tak mě klidně "zpráská" . Pohled Lucky Náš jedináček to má opravdu těžké, nemá si s kým hrát a tak pokouší koho může. Que se ho straní a nechává ho raději na pokoji, ale Kamei si servítky nebere a  tak když jí opravdu moc zlobí, tak jí ho pak lovím z pusy . Kvičí u toho jako prasátko, ale nic se mu nestalo, na to si zase Kameika dává pozor. Myslím, že mu smečková výchova neuškodí, spíš naopak. Bude vědět, že když překročí přípustnou mez, bude následovat "trest".
16.12.08 38. den	Už mi berou na noc maminku . A tak jsem přišel na to, jak se jim "odvěčit" , mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní se vzbudím a kňučím a štěkám, skáču na ohrádku a rachtám s ní tak dlouho, dokud panička nevstane a nedá mi najíst. Pak se chviličku proběhnu a jdu znovu spát . Však já si ty lidi vychovám Pohled Lucky Je to lump, rošťák a gauner . Celý byt už patří Achillovi a on pátrá, objevuje a devastuje . Sbírá stále víc a víc odvahy, leze pod a za skříně, prozkoumává koše na prádlo a šatnu. Zjistil, kam chodí všechny holky ven a když je pouštím, tak musím to čtvrté co pádí s nimi ven "odlovit" a nechat doma . Škoda že je zima, zatím jsem ho ven ještě nevzala. Zkoušíme ho učit chodit se venčit na noviny, pokud je má v ohrádce, tak na ně chodí, mimo ohrádku zatím úspěch nemáme, ale na to je ještě malinký.
17.12.08 39. den	To budu fešák až se mi postaví ouška, co ? Pohled Lucky Achilles si stále drží svojí žíhanou barvu, jako štěněčí srst mu rostou světlé i černé chlupy, tak stále doufám, že bude žíhaný, i když mnohem světleji, než Kenie. Myslím si, že s kvalitou srsti mít problémy nebude, má jí krásně tvrdou a přilehnou. Ouška mu ještě nestojí, ale když zbystří, tak do poloviny se mu postaví, zbývají už jen ty špičky . Zoubky už má venku, zatím ty štěněčí všechny, skus normální - nůžkový. Ocásek nosí stále nahoře. Zatím ho neodstavuji na 100%, ale snažím se kojení omezovat. Dostává 3x denně granule - stále navlhčené, protože moc nechce pít vodu. Kenie na noc dávám pryč, a přes den už ho sama odstrkuje. Napít mu ještě dá, ale už málo. Chtěla bych ho do Nového roku odstavit úplně. To mu bude 8 týdnů, což je myslím tak akorát. Baští už také mnohem víc než za začátku a dnes jsme překročili hranici 1,5 kg .
18.12.08 40. den	Dneska jsem se byl podívat s celou mojí dámskou společností na tatínka Montyho . Prý proto, abych měl foto na památku. Copak já potřebuji na památku jakýsi obrázek na počítači ??? No, řekněte ....  Ale .... sluší mi to, že jo ? já jsem samozřejmě to nejkrásnější kerně - přesně uprostřed mezi tatínkem Montym a maminkou Kenie a pak jsem si mohl do sytosti vyhrát s mojí sestřenkou Abygail jsme krásná dvojka, že jo ? Pohled Lucky Bylo to nádherné, tolik kernů pohromadě. Ty smečky mají přece jen něco do sebe . Achilles má z domova dokonalou smečkovou výchovu a tak se nebojí nikoho a ničeho. Ale líbí se mi, že při zavrčení si už dává pozor a neprovokuje dál. Ví (resp. stále víc a víc se učí), kde je jeho hranice, co si smí na starší dovolit a co už je zakázáno. Jsem ráda, že tuhle možnost výchovy má - do dalšího života je to myslím k nezaplacení. Není nic horšího a nebezpečnějšího - než pes provokatér.
19.12.08 41. den	Dnešek byl klidný.... tedy .... pro mě byl klidný . Den jako každý jiný, řádil jsem, všechno jsem škubal, zlobil tetu a babičku, pral se s maminkou a kousal paničku do palců u nohou . Taky jsem se naučit budíček - to se začne pištět kolem půlnoci a piští se tak dlouho, dokud se všichni (nebo alespoň panička nevzbudí). No a pokud to nepomůže, tak se ještě okusuje ohrádka a nebo se na ní, za ustavičného pištění, skáče a to pak super rachtá . Jo a může se u toho ještě štěkat . A protože má panička lehké spaní a je zvyklá vstávat v noci kvůli výstavám, tak zaručeně pak další 2 - 3 hodiny neusne. No a já mám o zábavu postaráno . včera jsem se prvně fotil ve výstavním postoji : byla to fuška, ale nakonec mě postavili Pohled Lucky Achilles je uličník a ty jeho noční budíčky mu jen tak nedaruji !!! Však já na něj něco vymyslím
20.12.08 42. den	TAK ... jak jsem říkal, že včerejšek byl klidný, tak dnešek rozhodně klidný nebyl . Panička mě vzala k panu doktorovi. Vůbec jsem nechápal proč, navíc jsem tam jel sám, bez maminky. Nejdřív jsem dostal nějakou injekci - to mě nebolelo a dalo se to v klidu vydržet jsem přece statečné štěně a navíc se jmenuji Achilles !!! No, jenže pak se situace přitvrdila. Asi mě chtěli pořádně zkoušet. Pan doktor vyndal nějakou šíleně tlustou jehlu, něco malého do ní zasunul a pak mě panička chytla mnohem pevněji a dostal jsem touhle tlustou jehnou do krku !!! no, věřili byste tomu ? To už jsem tedy tak statečný nebyl a docela nahlas jsem protestoval. Panička i pan doktor ale mé protesty naprosto ignorovali !!! a pan doktor si ma ně vyndal takové jako by kleště se spoustou malinkatých jehliček..... To už jsem tedy protestoval DOST NAHLAS !!! Jenže .... jim to vůbec nevadilo a skřípli mi do těch kleští UCHO !!! Doufal jsem, že jen nějakým nedopatřením, nebo omylem, ale ne ... pak mi ještě do toho propíchnutého ouška pan doktor namazal nějakou zelenou pastu - fuj.... A pak jsem jel s paničkou domů. Za takové zacházení jsem se pořádně urazil a do teďka s ní nemluvím .... to radši budu spát, abych tenhle den zaspal. Pohled Lucky To všechno co říká Achilles je pravda. Dneska jsme byli očkovat, čipovat a tetovat. Achilles má svůj EUROPAS, čip i natetované ouško. Vím že je možné vybrat si mezi čipováním a očkováním a pro průkaz původu a zápis štěněte je jedno, kterou variantu si chovatel vybere. Také mě někteří chovatelé od tetování zrazovali. Čipovat jsem Achilla nechala, protože to se mu nikdy neztratí a teď už je nezaměnitelný s žádným jiným psem. No a o tetováním si myslím, že u plemene jako je kern (který vypadá jako voříšek, zvlášť když je neotrimovaný) je viditelné označení vhodné - prostě, i když je nečitelné, tak je vidět. Takže - jsme tetovaní i čipovaní a očkovaní.
21.12.08 43. den	Tak jsem paničku zase hezky vytrestal . Včera jsem s ní nemluvil, byl jsem uražený a ona si mě celý večer udobřovala a snažila se, abych jí odpustil. Já jsem byl ale tvrdý, nepřišel jsem k ní a vůbec jsem se s ní nebavil - ani štěknutí. Jenže když pak šla spát a byla noc, tak mi jí bylo přece jen líto a tak jsem se snažil, plivnul jsem si do ťapek a přes proutěné křeslo jsem vyšplhal až k ní do postele . A tak ráno, když otevřela oči, tak jsem čekal jako překvapení na polštáři . Jasně že jsem jí neukázal jak jsem na to šel, to je moje tajemství, ale aby mi věřila, tak jsem tam přes den vylezl znovu - když se nedívala, takže z toho má do teď zamotanou hlavu . No a protože ouško je zapomenuto, trápení odpuštěno, tak jsme si dneska celý den hráli. Chtěl jsem si hrát i s babičkou, ale té se moc nechtělo . Pohled Lucky Achilles je neuvěřitelné štěně. Skutečně na mě čekal ráno na polštáři, jen tak seděl, koukal a čekal až otevřu oči. Vůbec nechápu, jak se tam dostal . A vylezl tam ještě jednou, opět samozřejmě když jsem se nedívala. Takže jediné vysvětlení je, že se do postele "vyšplhal" po proutěném křesle, které je vedle postele. Ještě - Achilles měl být po třetí odčervený, ale díky očkování jsem mu dala "pauzu" a zkusíme to s pastou zítra .
22.12.08 44. den	Pořád trénuji lezení na křeslo . Líbí se mi to. To nevadí že se mi to jednou povede a pak zase dvakrát ne. Já se nevzdám a dokážu to !!! mlíčko od maminky mi pořád chutná Pohled Lucky Achilles má nezlomnou touhu a vůli všechno se učit a nevzdávat se. Je vynalézavý a chytrý . I když jí granule stále ve větším množství, tak mateřským mlékem nepohrne . Kenie už ho ale odstavuje sama a ne vždy mu dá napít. Achilles už si zvyká, takže s odstavem problémy nebudou.
23.12.08 45. den	Panička pořád něco patlá v kuchyni, děti tu pobíhají a cosi připravují a tak si mě nikdo moc nevšímá. O to víc mám času na hrátky s maminkou . Taky už v pohodě vylezu na křeslo a postel a jak jsem vypozoroval, tak slušný kerník (jako moje maminka, teta a babička) spí na posteli, takže .... když mě pustí, tak tam chodím spát taky . Pohled Lucky Náš jedináček je pořádný PES. Zatím je jeví jako vyrovnané šťastné štěně . Protože nemá sourozence, tak podniká nájezdy a útoky na Kenie, která si s ním stále hraje a učí ho slušnému chování. Nechá se od něj mordovat a cupovat, ale zároveň ho stále víc a víc umravnostňuje.
24.12.08 46. den	Dneska panička říkala něco o držení půstu a prázdných miskách. Ale já jsem snídani stejně dostal .  Pak se začaly dít věci. Panička přinesla domů strom (kdo to kdy viděl, ty rostou jen venku, ne ?) a začali ho všichni zdobit. To se mi líbilo, ozdobičky padaly na zem a já jsem je pomáhal "uklízet" . Všude byly svíčky, spousta krásných vůní a mě nakonec zavřeli do ohrádky. Ale byl jsem spokojený, dostal jsem sušené ucho a moooooc mi chutnalo . a pak už jsem byl tak unavený, že jsem usnul s mojí novou hračkou
25.12.08 47. den	Tak už vím, kam chodí maminka, teta a babička . Běžel jsem za nimi co mi nožky stačily a tak jsem to všechno viděl . Chtěl jsem jít za nimi, ale byla tam stráááááášná zima . Zůstal jsem radši doma, ale to jsem neměl dělat . Dostal jsem znovu tu hnusnou pastu na odčervení a blééé, zase mi vůbec nechutnala. Fuj, kdy už ten humus nebudu muset jíst....  Panička ale viděla jak se šklebím a snažím se všechno dostat z pusy ven a proto jsem dostal svůj první piškotek . Mňam, byl slaďoučký a moooc mi chutnal . Pohled Lucky Achilles by hrozně rád šel s holkama ven, ale bohužel je zima a je po očkování, takže venku v podstatě ještě nebyl . Třeba se ještě trošku oteplí a bude moci jít s maminkou alespoň na chviličku na zahradu.
26.12.08 48. den	Protože už jsem velký kluk, tak jsem dneska pózoval : s maminkou Kenie    s babičkou Que s tetou Kameikou
28.12.08 50. den	Dnes jsem se měl hoooodně super . Teda ..... nejdřív mi panička odvezla všechny holky pryč . Byl jsem doma sám a bylo mi smutno. Protože bylo všude kolem ticho a klid, tak jsem se alespoň dosytosti vyspal . Pak se všichni vrátili, panička byla spokojená a tetičce Kameice říkala "maminko", tak to asi budu mít malinkaté bratrance a sestřenice . Než jsem se stačil s maminkou přivítat, tak mě ale chytla Katka (která s paničkou přijela) a šupli mě do přepravky a do auta. Jsem statečný, tak jsem vůbec nekňoural, až se musely cestou koukat, jestli mě mají vůbec s sebou . A pak to bylo bááááááječný, dojeli jsme ke Katce, Milošovi a Jarce a tam jsem řádil s mojí (už velkou) sestřenicí Bibinou (Abygail).. nejdřív jsem jí tréninkově hledal cecíky přece jen, je žíhaná jako maminka , ale ať jsem se snažil jak  jsem se snažil, tak mlíčko neteklo a pak jsme řádili jak černá ruka, tedy ... jako dva žíhaní kerni pak jsme Katce našli ztracenou ponožku běhaly jim tam myši, tak jsem jednu krysu ulovil ... a pořádně jsem si jí hlídal nakonec mě to vyřídilo ...... Ta větší - Jarka, si mě chtěla ještě naposledy poňuchňat, jenže já jsem byl z toho úplně vyřízený, zmatečný a unavený, tak jsem se spletl a omylem jsem jí rafnul do lokte . Já jsem se styděl, panička se zlobila, zavřela mě do přepravky a jeli jsme domů. To ten náš výlet neslavně skončil . Omlouvám se ti Jarko a slibuji, na svou štěněčí čest, že se to příště nestane - když si dáš pozor .
30.12.08 52. den	Maminka mě už asi nemá ráda . Chtěl jsem od ní mlíčko a vrčela na mě . Hlad nemám, granulky mi chutnají, ale ... mlíčko je tak moc dobrý a jak to vypadá, tak už asi žádné nedostanu ..... Pohled Lucky Kenie už Achilla opravdu odstavila. Možná jí kojení i bolí, přece jen, zoubky má ten malý lump jako jehličky. Achilles ale nestrádá, poctivě baští granulky a chutnají mu . Váží 1,95 kg takže žádný chudinka to rozhodně není .
31.12.08 53. den	Tak jsem dneska dostal skutečně to poslední letošní mlíčko . Bylo mi to líto, ale pak jsem si uvědomil, že zítra je Nový rok a tak možná dostanu první novoroční . Ba ne, asi nedostanu, maminka mi vysvětlila, že už jsem velký kluk a velcí kluci prý už mlíčko od maminky nepijí. Já chci být velký a statečný, tak už pít mlíčko tedy nebudu . místo mlíčka občas dostanu piškůtek nebo si hraju s maminkou na schovávanou maminka říkala "vlez mi na záda....." rád si s mamkou hraju a rád koušu nejdřív já jí a pak ona mě Pohled Lucky Kenie Achillovi nahrazuje sourozence a často si s ním hraje. Jejich hrátky postupem času "přitvrzují", ozývá se víc vrčení, štěkání, častěji jsou vidět zuby, ale vše jsou to jen "něžné" mateřské hry a příprava na život. Kenie je něžná, spolehlivá a obětavá kerní maminka.
	Všem přejeme příjemné zakončení letošního roku, krásnou Silvestrovskou oslavu a úspěšný vstup do nového roku 2009. Těšíme se nashledanou !!!
03.01.09 56. den	Dneska panička sbalila nás všechny kerníky - mě, maminku Kenie, tetu Kamei i babičku Que a dokonce i malé páníčky Víťu a Klárku a jeli jsme se všichni podívat na mojeho tatínka Montyho. Překvapením bylo, že jsme se tam sešli i s tetou Fency, sestřenicí Abygail a kamarádem Samem. víc se dočtete a uvidíte zde My jsme s tatínkem a maminkou zkoušeli rodinné foto. Nevím proč, ale panička říkala, že je to jedno z posledních společných focení. tady jsme všichni tři, já + maminka + tatínek já a moje hrdá krásná maminka to jsem já, korunní princ Achilles I.
05.01.09 58. den	Včera večer jsem se stal obětí podlé "zrady". Panička si mě vzala na gauč, hladila mě a laskala, až jsem usnul. Po dni honění se s dětmi jsem usnul opravdu velmi tvrdě a když jsem se vzbudil, tak jsem měl vytrhané chlupy na uších !!! určitě vypadám nemožně. Kdo to kdy slyšel, aby se psům trhali chlupy ...... Pohled Lucky Achillovi jsem opravdu vytrimovala ouška . Zbytek tělíčka ještě nepouští, tak celkový trim bude až později. Na rozdíl od Achilla si myslím, že mu to teď sluší víc . Má krásná malinkatá ouška,a už se mu začínají pomalinku ale jistě stavět. Kupodivu se mu víc staví to, které bylo tetované .
08.01.09 61. den	Tak Achillovi jsou dva měsíce . Dneska ho čeká další odčervení a opětovné stříhání drápků . Jak jsem psala v úvodu, Achilles je přesný mix Montyho a Kenie. Pokusím se o jeho charakteristiku. Samozřejmě že bude poněkud "zkreslená" pohledem "matky", která popisuje vymazaného jedináčka . Nos má Achilles po tetě Kamei, cítí perfektně cokoliv, piškoty v kapse, sušené uši na skříni, sekanou v troubě . Takovým čichem mě neustále překvapovala Kamei, když jsem si jí přivezla domů. Ouška má Achilles malá, trošku se mu už staví. Kenie se ale postavily až po druhém měsíci věku, tak jsem v klidu. Chce to chviličku ještě vydržet a bude taky vypadat jako kerník . Kostru má silnou, postoj předních nohou je rovný, pevný. Tlapky nemá vybočené, zatím je má krásně rovné. Horní linie hřbetu je rovná, ocásek dobře nasazený a nesený nahoru. Má krásnou štěněčí "mrkvičku" . Zadní nohy má také rovné a zatím ještě štěněcky široce od sebe postavené. To se ale všechno časem změní, až se bude vyvíjet, osvalovat a sílit. Záleží i na tom, jakou zátěž mu jeho noví majitelé "naloží". Štěňátko potřebuje ohleduplnost a jemné zacházení. Skus má Achilles nůžkový, štěněčí chrup úplný. Jsem hodně zvědavá, jak přezubí. Srst má naprosto "dokonalou". Už teď je drsná, přilehlá s hustou podsadou. Barevně bude myslím světleji žíhaný než Kenie. Nemá v sobě tolik černé. Kenie byla jiná, když jsem si jí brala. Jsem zvědavá jak zaroste po prvním trimu. Ouška už jsem mu otrimovala, tělíčko zatím nejde, tak počkáme . Typově je spíše do rodu "Sparklingů", resp. po otci Montym. Je taková "kyselina", pokud se nají, tak nemá kulaté bříško, ale .... nevím kam to dává, stejně jako mi to není jasné u Kameiky. Dokáže granule rozkousat tak důkladně (a kouše opravdu pečlivě) že jejich prášek se mu prostě do toho bříška nějak vejde aniž by to bylo poznat . Je lehce delšího formátu, což si myslím zatím nevadí. Důležité bude jak začne růst dál. Nemyslím si, že by z něj byl "jezevčík" , myslím si, že se krásně dotáhne a dorovná. Však má po kom - má krásnou maminku a dokonalého tatínka . Nejvíc se mi Achilles líbí povahově. Je super vyrovnaný. Nebojí se, je zvídaný a vytrvalý, jen tak se nevzdává. Pokud se na něj zvýší hlas, poslechne. Není provokatér a neútočí. Samozřejmě kouše všechno a všechny, tak jako každé štěně, ale to je v jeho věku normální . Zná svoje jméno, přiběhne na zavolání . Těší se z každého člověka, z každé návštěvy. Když přijdeme domů my, tak odkoukal od holek vítání, takže nás vítají tři dospělé kernice a jedno malé štěně . Je veselý, pohodový a povahově milý. Líbí se mi jeho povaha . Prostě, myslím si, že se krásně povedl a že je skutečně super mix mezi Montym a Kenie . po Kenie má Achilles eleganci, graciéznost, vyrovnanou povahu a v neposlední řadě i to žíhání . Předala mu silnou kostru a rovné silné nohy, malá krásná ouška a stále vztyčený ocásek . Předala mu i velmi drsnou kvalitu srsti. Čímž vůbec nechci říct, že Monty tyhle všechny věci nemá, ale ve výše uvedených věcech prostě vidím Kenie . Je živější než Kenie, což získal po tatínkovi (a jsem tomu ráda, Kenie je občas až pecivál) ale po Kenie získal ovladatelnost, chuť a touhu po učení. Kenie jsem také nemusela moc dlouho učit a vysvětlovat jí co má dělat, prostě to uměla.... po Montym získal Achilles dokonalý nos, rychlost, houževnatost a "kerní praštěnost" (Jitka mi určitě odpustí, protože ví,  o čem píšu). Kenie jakožto dáma prostě různé "střelené" věci nedělá. Na rozdíl od Montyho, jeho sestry Kameiky a maminky Que, kteří jsou pro "každou špatnost" . Montyho v něm vidím při pohybu - je rychlý jak blesk a pohyb miluje, má rád vodu, což Kenie nemusí a když si lehne se vztyčenou hlavou a nataženýma nohama daleko daleko za sebe, tak je to celý jeho tatínek Monty . Po téhle linii také získal postavu (mimo jiné i krásný rovný hřbet) a vztah a způsob jídla. Kenie granule moc nekouše, spíš je rovnou shltá. Kamei naopak granule pečlivě kouše, jídlo jí trvá o dost déle než Kenie, ale na rozdíl od ní, na Kamei není poznat zda jedla nebo ne. I po jídle má stejné hubené bříško. A Achilles je úplně stejný. Granule pečlivě kouše a bříško má pořád malinkaté. Jak vyroste dál, to ukáže až čas. Doufám a moc si přeji zůstat s budoucími Achillovými páníčky v kontaktu a dál pozorovat vývoj svého vymazleného "miminka".
11.01.09 64. den	Dnešek byl ten nejzvláštnější den v mém životě. Od rána si panička s malou paničkou otíraly oči, pořád mě hladily a machlaly a já jsem vůbec netušil proč. Foťák cvakal v setinových intervalech a baterky do něj se střídaly na nabíječce. Dokonce mě vzaly i dvakrát ven a místo aby se se mnou veselily, tak s postupujícím časem byly stále smutnější a smutnější . Já jsem si z toho nejdřív nic nedělal a řádil jsem s maminkou jak doma, tak venku - a moc se mi to líbilo. Protože jejich smutnění nekončilo, tak jsem z toho začal být nervózní a začal jsem se víc a víc tulit k mamince, aby mi to vysvětlila. A ta mi začala povídat pohádku o životě. Prý náplní života každého pořádného psa (a to já jsem  ) je dělat radost nějakým lidem a pořádně jim zpestřit život, aby taky věděli, že na světě ještě existuje láska , zodpovědnost, radost a štěstí. A pokud se to nějakému pejskovi podaří, tak prožil ten pravý psí naplněný život. Mamince Kenie, tetě Kameice i babičce Que se to podařilo a tak mohou být spokojené. No a teď je řada na mě. Musím jít "do světa" a roznášet radost a lásku dál. Prý si pro mě přijedou noví lidé a mým úkolem bude : - zdemolovat jim byt, aby pochopili že jsem kern - přitom se ale tvářit hrozně nevinně, aby zažili skvělý pocit, protože "odpouštět je božské" - budit je v noci, aby věděli jak dlouhá může být noc a co všechno se v ní dá zažít - utíkat jim na procházkách, aby věděli nač jim narostly nohy - neposlouchat na přivolání, aby zjistili, jak moc jim fungují hlasivky - no a neustále je olizovat a pusinkovat, aby měli jistotu, že to všechno stojí za to A proto jsou prý paničky smutné, protože mě taky moc milují a je jim líto, že s nimi nemohu zůstat . Já jsem z toho ale smutný nebyl, pochopil jsem to a těšil jsem se, kdo si pro mě přijede. Protože jsem byl ale po celodenním mazlení a focení TAAAAK unavený, tak jsem to prostě skoro všechno zaspal. Vím jen, že přijeli báječní lidé, hladili mě a chovali a moc hezky mi voněli.  Byl s nimi takový malý kluk a já hned věděl, že bude na rošťárny jako dělaný - že s ním budu zažívat ta pravá dobrodružství a lumpárny .  Paní i pán se mi taky moc líbili, pejska už měli, dokonce s nimi byl 16 let !!! tak doufám, že já s nimi budu taky tak dlouho. Potom mě maminka šla vyprovodit až k jejich autu a já jsem odjel do svého nového domova .  Slibuji že budu pořádný pes a budu vás milovat a na tebe, maminko, nikdy nezapomenu    Věřím ale, že sem ještě něco napíšu a že maminku, paničku a všechny ještě někdy uvidím Pohled Lucky  I my na tebe bude stále myslet Stýská se nám, ale jsem šťastná, že naše "miminko" má báječný domov plný kamarádů. Přejeme Achillovi i novým pánům hodně štěstí a pohody.

 

 

Jak vše probíhalo :

Kenie se rozhodla po dloooooouuuhé době zase hárat a díky mé téměř každodenní kontrole, jsem změny zaznamenala. Bohužel se opět rozhodla hárat téměř skrytě, tedy, bez krvavého výtoku, tak jsme se staly stálými návštěvnicemi Karlínské veterinární ordinace pana MVDr Lázničky, který je náš český odborník na reprodukci a rozmnožování problémových fen. Podle stěrů jsme byly pochváleny za ukázkové hárání, bez jakýchkoliv anomálií, bakterií a jiných problémů. Den krytí byl stanoven dle ovulace z výsledků stěrů a progersteronového testu. Nicméně jsou kernice, které si "dávají na čas" a den krytí si určují samy, bez ohledu na výsledky :-)) .

Takovou kernicí je i Kenie, která se rozhodla "nezahazovat se"  jen tak s někým a v čase, který jí určíme, ale svolnost ke krytí si posunula o dva dny později. Z konzultací s ostatními chovateli vím, že toto chování není u kernic výjimkou a tak pokud se vám bude zdát, že fena psy jen odmítá a nechce se spářit, obrňte se trpělivostí a cestujte za krycím psem ještě další a další dny, je velká pravděpodobnost, že se výsledek určitě dostaví.

 

seznamování u nás na zahradě "první oťukávání"

 

ze začátku nebylo až tak úplně zřejmé, kdo vlastně má koho nakrývat

Takže lékařsky určené dny ke krytí Kenie samozřejmě ignorovala a dovolila Montymu jen koketování a laškovné oťukávání. K dalším intimnostem ale nesvolila.

 

DENÍK TĚHULKY

 

1. krytí	6.9.08	Kenie se rozhodla, jako správná teriérka, nejdříve Montyho "otestovat" a tak ho odmítala a vrčela, vyjížděla a vůbec - držela si ho od těla. Nicméně příroda je mocná a tak si nakonec nechala říct. Musím Montyho moc pochválit, že to nevzdal a snažil se ze všech sil. Byl skutečně neúnavný :-) Na to, že to bylo jeho první krytí byl velmi pohodový, šikovný a ..... prostě dokonalý krycí pes :-) Krytí tedy proběhlo víceméně v pohodě, svázaní byli cca 15 minut.
2. krytí	7.9.08	Nevím jestli se Kenie krytí TAK zalíbilo, nebo co se stalo, ale spojení se podařilo hned na třetí naskočení a svázaní byli přesně 57 minut !!! Sice je to po cca 20ti minutách přestalo bavit a chtěli jít každý jinam, což samozřejmě nešlo, ale i Kenie i Monty si nechali "vysvětlit" situaci a zůstali v klidu dál vedle sebe. Kenie byla pak na Montyho celý den velmi něžná a laškovně na něj dorážela a Monty si jí na oplátku hlídal a bránil před ostatními psy. Byli spolu úžasní. Výhodou bylo i to, že spolu mohli být celé dva dny a měli na něžnosti a námluvy dost času a prostoru.
7. den	12.9.08	1. očkování HERPES Sedmý den po prvním krytí jsem nechala Kenie naočkovat na Herpes. Přece jen strávila mezi psy po výstavách příliš mnoho času a i o Srbských výstavách si, po vlastních zkušenostech, myslím své, takže nechci riskovat zdraví Kenie ani zdraví a životy štěňátek a naočkovali jsme. Při běžné před-očkovací prohlídce paní doktorka zkontrolovala Kenie srdíčko, teplotu a celkový stav a byla s ní velmi spokojená. Tak teď nezbývá nic jiného než čekat do 30-tého dne na ultrazvuk.
14. den	19.9.08	Kenie se víc než jindy nehne od mne ani na krok, mám jí neustále vedle sebe, pod sebou, v posteli, pod židlí. Do dnešního dne žrala s velkou chutí a vylizovala misku do poslední granulky. Protože fena by v první polovině březosti neměla přibírat, tak jí zatím stále hlídám a nenechám jí přejídat se. Má své stálé porce a množství. Pokud se březost nepotvrdí, tak by jen těžko shazovala nabranou váhu. Dnes ale poprvé odmítla své granule. Nabídla jsem jí jinou značku, kterou mám doma a na té si pochutnala. Že by to již byly těhotenské chutě ? Netroufám si doufat
19. den	23.9.08	Kenie přestává dojídat své misky, žere sotva poloviční množství než doposud. Protože se kolem 18tého dne začínají zahnizďovat vajíčka v děložní stěně, mohou feny trpět nechutenstvím nebo i nevolností. Zatím jsem tedy klidná a nedělám žádné závěry, nenutím Kenie jíst víc. Ještě tak 10 dní a můžeme jít na ultrazvuk, kde se pozná, jak na tom jsme . Zatím se Kenie drží stále v mé blízkosti, když jdu večer pracovat, tak se přesouvá pod mojí židli a nebo pod stůl a je neustále se mnou.
22.-24. den	26.-28.9.08	Tyto dny prožila Kenie s Montym (děkuji ti moc Jitko) a dle zpráv, které mám, si tři společné dny opravdu užívali. Dlouhé procházky střídaly řádění, dovádění a hrabání na zahradě, chvíle klidu a něžného tulení střídaly nájezdy na všechny okolní psy. Přiznám se, že Kenie sama nepoznávám, protože ta tam jsou chvíle, kdy moje zlato "sežralo" každého psa na potkání, a to si k ní nemusel ani čichnout, stačilo, že se přiblížil na příliš "troufalou" vzdálenost. A teď ?? asi se zamilovala .... jen koukněte sami : Po odjezdu Kenie zbyla Montymu jen očka pro pláč :-((
31. den	06.10.08	Byli jsme s Kenie na ultrazvuku na potvrzení gravidity a Kenie je v očekávání !!!!!! Viděla  jsem štěňátka, jejich srdíčka a obaly, krásní malí mimozemšťánci . Zatím jsme našli tak asi tři miminka, ale počet štěňat na ultrazvuku není nikdy jistý na 100%. Může jich tam být i více, mohou být ale nakonec i dvě. Uvidíme za další měsíc . Pan doktor Kenie prohlédl a konstatoval, že je ve výborné kondici pro mateřství. Změnila jsem Kenie krmení na 2x denně a na štěněčí variantu její (v současné době) oblíbené značky. Při vážení u pana doktora jsem zjistila, že Kenie zatím nepřibrala na váze, ač vypadá kulatější. Zatím se jí jen roztahuje bříško a dělá si místo pro štěňátka. Teď už nezbývá nic jiného, než si přát hodně zdravíčka a štěstíčka.
37. den	12.10.08	Dnešní den byl velice krásný a tak jsem vzala holky a Kenie na dloooouuuuhou zdravotně-těhotenskou procházku . Přemýšlela jsem o místě, které by bylo pokud možno klidné a bez velkých psů, aby nedošlo ke konfliktu a Kenie nedošla k úrazu. Nakonec jsem všechny tři holky sbalila a jeli jsme do Šárky. Vzali jsme to po méně frekventovaných stezkách a bylo tam hezky. Procházkové tempo bylo kvůli Kenie a Que velice mírné. Kenie zatím stále moc nepřibírá na váze, už jí v pořádku, granule jí zatím chutnají. Již se ale hezky zakulacuje, bříško je tvrdé, svaly pod kůží se napínají. Dávno nemá svojí štíhlou výstavní kondici a kdo neví že je březí, tak by řekl, že je to hezký tlustý kerník . Procházka jí udělala dobře, proběhla se v listí, smočila v potoce a na chvíli přišla na jiné myšlenky než jen "co se jí to děje v břiše"
44. den	19.10.08	Dnes jsem Kenie pořádně probrala a vytrimovala téměř do podsady. Pro těhotenství, štěňátka i její další srst a výstavní kariéru je to to nejlepší možné řešení. Bude pro porod "holá", bude se moci dobře umývat a čistit, a štěňata jí nebudou moci vytrhávat srst. Mezi tím jí srst krásně proroste a až půjdou prcci do světa, tak bude opět krásná . Bohužel žíhaní kerníci jsou v podsadě dost "zvláštní" (a to je ještě hodně vznešeně řečeno). Jejich podsada (na rozdíl od červených a pšeničných kernů) je zbarvená také různě - a to od téměř bílé, přes béžovou a hnědou až do černé .... oni jsou prostě žíhaní i v podsadě .... bohužel jinak než je jejich krycí srst a tak vytrimovaný žíhaný kern vypadá vždycky výrazně hůř než vytrimovaný světlý nebo červený kern. Varuji proto všechny případné zájemce o štěňátka, Kenie teď opravdu vypadá "divně" a pochybuji, že byste si takto představili několikanásobnou šampionku Jinak se má Kenýsek stále dobře, trpí na těhotenské chutě, už jí zase granulky přestávají chutnat, ale jinak by snědla všechno, na co přijde - piškoty, salámy, škvarky .... prostě cokoliv, co spadne na zem . Zalila jsem jí ale večeři masovým vývarem a vylízala misku do čista . Bříško se nám stále zvětšuje a teď jak je vytrimovaná, tak vypadá už jako soudek. Ještě dalších šest dní a čeká nás druhá vakcinace na Herpes. V podstatě se nám ten zázrak zrození velice rychle blíží, už jen tři týdny do dne "D". Už se na to moc těším.
50. den	25.10.08	2. očkování HERPES Dnes jsme byli na druhém očkování na Herpes. Paní doktorka Kenie opět prohlédla a zatím vypadá vše v pořádku. Bohužel nefungoval zrovna ultrazvuk, tak jsme nemohli kontrolně "okouknout" miminka a o počtu tedy opět nevíme nic bližšího. Ale už teď má Kenie bříško roztažené jako soudek a jde jí u zadních nohou až ke kolenům. Jen bych chtěla podotknout, že se omlouvám všem, komu se jsem se "smála" že se podřizují chuti fen a vyvařují jim masíčko a jiné laskominy. Kenie už natvrdo odmítla žrát granule a tak má k snídani piškotky s mlékem a medem, případně sýr či něco podobného, k obědu hovězí maso, ledvinky a srdíčko s nějakou přílohou - zelenina a rýže, těstoviny či pro obměnu třeba kuskus a večer buď to samé a nebo třeba kuřecí maso, žaludky a játra s mrkví a přílohou . Prostě .... neodolala jsem a vařím a vařím a Kenie baští a baští
53. den	28.10.08	Kenie je stále kulatější a kulatější, bradavky má zvětšené, mléčné žlázy se začínají nalévat, mléko ještě nemá, ale vše se připravuje k porodu a štěňátkům. Drží se stále v mojí blízkosti, ať už pod židlí když pracuji, v posteli když jdeme spát a nebo jen tak vedle mě, když uklízím nebo vařím. I doma už začínáme všechno připravovat na příchod miminek . Pelíšek i lodnu zatím obsadila "zasloužilá matka" Que, ale pokud prošly její kontrolou, tak si myslím, že Kenie budou vyhovovat také závěrem míry našich fen : Kenie - obvod hrudníku 58 cm, obvod v bedrech 58 cm Kamei - obvod hrudníku 51 cm, obvod v bedrech 44 cm Que - obvod hrudníku 50 cm,  obvod v bedrech 43 cm bohužel míry Kenie před těhotenstvím nemám, ale změřím jí po porodu a jsem zvědavá, jak moc se "roztáhla"
54. den	29.10.08	Kenie začala spát na boku nebo na zádech, ulevuje tím štěňátkům v bříšku, aby měla víc prostoru a netlačila ani maminku Kenie ani sebe. Přiznám se, že když vidím do jakých "obřích" rozměrů se může hrudník i bříško mé Kenie roztáhnout, tak jsem na počet štěňátek opravdu hoooodně zvědavá. hlavně hodně zdravíčka Kenýsku
56. den	31.10.08	Tak končíme 8mý týden těhotenství. Kenie je v pořádku, veselá, jídlo jí chutná, na procházkách řádí jako černá ruka . V noci se drží stále u mě, ale přes den si stále častěji lehá do svého pelíšku. Věci na porod máme připravené tak už opravdu nezbývá než čekat na den D, hodinu H, vteřinu V Během příštího týdne by se měla štěňátka narodit . Jejich pohyby jsou už krásně cítit a pokud leží Kenie v klidu na boku, tak jsou i vidět .
57.-58.den	1.-2.11.08	Protože zatím stále nejsou žádné komplikace nebo známky blížícího se porodu, tak jsem si po dlouhém a dloooouuuuhééééém přemýšlení dovolila odjet s Kamei na dvoudenní výstavu do Nitry a nechat nastávající maminku pod dohledem jejího manžela Montyho a tchýně Que s Jitkou. Jitka měla velmi důrazně nařízeno zacházet s Kenie jako s největším pokladem světa (však jím také pro mě je ) a při sebemenším podezření na cokoliv neobvyklého a nečekaného mi okamžitě psát a volat a já bych jela ihned domů. Nic závažného se ale o víkendu nestalo, Kenie si užívala sluníčka při řádění na zahradě a já jsem četla SMSky o tom, jak se krásně vykakala, kolik toho spapala, co jí chutnalo a co ne, kde spinkala celou noc a kolikrát k ní Monty čichnul . Dělám si trošku legraci, ale jsem Jitce HROOOZNĚ MOC VDĚČNÁ A TÍM TO JÍ DĚKUJI . Kenie se u ní má jako princezna.
59. den	3.11.08	Kenie už je zase doma a .... jak už to tak bývá, když není manžel doma , na nastávající matku převzala dohled tchýně Que . Spí s ní v pelíšku, zahřívá jí a dává pozor na všechno, co se hýbe kolem. No a Kenie s elegancí a vznešeností dámy všechno s klidem sobě vlastním blahosklonně přijímá.
60. den	4.11.08	60-tý den nervozita stoupá ... Pelíšky jsou už asi po 150té vyprány, ručníky, hadry a prostěradla pro porod znovu přežehleny, nůžky nabroušeny a režná nit převařena. Vyhřívací lampu pro štěňátka mám také půjčenou a topení v bytě zapnuté na maximum. Kenie už ztrácí chuť k jídlu, dnes jsem jí musela přemlouvat masovými konzervami - nakonec si dala říct a snědla půl konzervy. Cecíky už jsou nalité a začíná se tvořit mlezivo. Pohyby štěňátek jsou stále zřetelnější a patrnější a tak si těch pár zbývajících hodin, kdy je můžu hladit a cítit přes bříško užívám . Nicméně, Kenie stále pobíhá venku jako by se nic nedělo, ale doma se stále víc a víc drží v mé blízkosti. Uvidíme. Od štěňátek nás dělí snad pár dní, snad pár hodin .... poslední míry jsou : váha 12,5 kg, přibrala tedy 2 kg nad svojí běžnou váhu přes hrudník i přes bedra máme 61 cm  !!!! Večer v 18 hodin začala Kenie prodýchávat a tak jsem si ke všem připraveným porodním věcem ustlala u ní na zemi a probděly jsme noc spolu.
61. den	5.11.08	Noční porod se nekonal. Kenie noc částečně prodýchala a částečně prospala. Zrušila jsem všechny schůzky, které mohou počkat a jsem na "mateřské dovolené" s Kenie. Vše zatím zůstává beze změn. Kenie sotva jí a pije, chvíle klidu střídají chvíle prodýchávání. Stahy zatím nemá, pohyby štěňátek jsou stále zřetelné. Odpoledne v 15,30 začala Kenie zeleně špinit. Stále bez stahů jsme částečně probděly, částečně prospaly další noc. Kenie je neklidnější, v noci hrabala pelech, střídavě lezla ke mě pod peřinu, na polštář a do pelíšku. Teď už znervozňuje i mě .
62. den	6.11.08	Dnes už jsem to po dvou téměř probděných nocích a dnech neustálého hlídání psychicky nevydržela - stále NIC a zavolala jsem doktorovi. To jsem si zase dala !! Ten mi řekl, že jestli už má výtok, tak že rodíme a pokud nemá stahy, tak že je něco špatně, ať radši přijedu, aby byla štěňata v pořádku .... Tak jsem sbalila psa, maminu - co by hlídače při případném porodu za cesty, auto a hurá do Slaného, protože tam máme našeho soukromého bezvadného „Jamese Herriota“ .... psychicky pomalu na dně, oči ubrečený, a bez peněz (protože jsem cestou zjistila, že nemám s sebou kabelku, takže jsem jela i bez dokladů) jsem vtrhla do ordinace, psa v náručí i s pelechem. Pan doktor se zaradoval, že HURÁ, BUDEME RODIT !!!! no, pak Kenie vyšetřil,  zjistil že je ještě zavřená a vůbec ještě není pro porod připravená, tak ultrazvukem zkontroloval štěňátka, srdíčka jsou v pořádku. Prý máme zvětšená játra, ale to v těhotenství může být a poslal nás zase domů .... Už se tedy těším na další probděnou noc ......
63. den	7.11.08	Je 1,40 .... dnešní noc se od té předešlé zatím vůbec ničím nelišila. Kenie střídavě spí, střídavě prodýchává, chtěla ven na venčení a štěňátka jsou zatím stále v teple a pohodlí bříška. Další den bez jakékoliv změny
64. den	8.11.08	Noc na dnešek byla poměrně klidná. Kenie se vyvenčila a celkem v poklidu spala. Cecíky má horké a nalité, teplota ale stále neklesá. Už jsem poměrně dost nervozní, ale pokud pan doktor při kontrole říkal ještě tak dva dny, tak vydržíme. Hlavně aby štěňátka byla v pořádku. Doma už máme "indiánské ležení". Já spím s Kenie na zemi, všechny věci pro porod a štěňátka připravené na skříňkách ... Obávám se, že pokud každé těhotenství Kenie bude takovéhle, tak nejpozději při třetím skončím v blázinci .
POROD	8.11.08	Při dnešní kontrole u pana doktora jsme bohužel přišli na to, že je sice Kenie otevřená a porod už začal, ale že se první štěňátko, které mělo přijít na svět zkřížilo před porodními cestami a Kenie nebyla schopná porodu přirozenou cestou . Podstoupily jsme tedy císařský řez a podařilo se nám zachránit krásného žíhaného pejska . Pan doktor byl velmi milý a precizní, Kenie i štěňátko zkontroloval a jsou oba v pořádku. Jsem ráda, že miminko svůj "boj" zatím vybojovalo, už kvůli Kenýskovi. Je teď celá rozřezaná, sešitá a rozpíchaná, s nepostupujícím porodem si musela chudinka vytrpět svoje a kdyby ještě k tomu přišla o všechna štěňátka, tak už by to bylo myslím pro ní moc. Všem zájemcům o fenky se omlouvám, ale já jsem šťastná alespoň za tenhle konec. Další krytí plánuji s Kameikou a doufám, že se nám komplikace tohoto typu už vyhnou.